Page 6 - Časopis Rozsievač 5/2019

Téma

Člověče, buď Božím dítětem i v 21. století

„Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, před mnohé úkoly, funkce a plnění různého Kristovci máme svůj „den Páně“. Desaterem
jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh...“ poslání, ale dává k tomu všemu i předpokla- Božích přikázání jsme jistě požehnáni i my,
(5 M 5, 12–15). dy, uschopnění, sílu, i ten žádoucí a léčivý křesťané. Je tu však velký rozdíl, který je patr-
Tak zní Boží čtvrté přikázání. Je napsáno v Bib- odpočinek. ný ve dvou bodech. Došlo tu ke změně dne
li, Písmu svatém. A my, věřící, se Biblí řídíme, Svěcení šabbatu byla Bohem určená sobota, a názvu. Svátečný den je ze soboty posunut
Biblí, nikoli tradicemi! Doby se sice mění, sedmý den. Název je odvozen od sedmičky, na den první po sobotě, a má název „den
i zvyky a názory, ale Bible a její učení zůstáva- v hebrejštině „šeba“. Proto se židovská sobo- Páně“, tedy den, kdy náš Pán vstal z mrtvých:
jí v trvalé platnosti. Německý reformátor dr. ta nazývá „šabbat“. Je to posvátný den odpo- „V neděli, první den po sobotě (Mk 16, 1-2).
Martin Luther to vyjádřil naprosto výstižně: činku, svěcení a slavení. A shromáždění prvních věřících se zřejmě ko-
„Bible není ani staromódní, ani moderní, Bib- Šabbat měl být Izraelem důsledně svěcen, nala v neděli (1 K 16, 1-2).
le je Knihou Boží!“ A před ním velký český re- a veškerá práce měla být zastavena. Lidé, Pán Ježíš totiž není jen Pánem soboty, nýbrž
formátor Mistr Jan Hus nejen prohlásil, nýbrž spolu s dobytkem, měli odpočívat. Mělo se i Pánem nad smrtí. Z mrtvých vstal první den
svým vlastním životem a mučednickou smrtí s díkůčiněním vzpomínat na záchranné vys- po sobotě, v neděli, kdy nad smrtí zvítězil
upálením potvrdil, že co je v Bibli napsáno, vobození z Egypta. To je obsahem čtvrtého a tím nám vydobyl v nebi „odpočinutí věč-
je Pravda pravdoucí. Té se máme jednoznač- Božího přikázání v Desateru. né“. V zmrtvýchvstání Ježíše Krista, v tomto
ně držet a navíc ji velmi bránit! Ano, také slo- Jenže Izrael to v některých ohledech sám ohromném vítěztví s věčnostním dosahem,
va Božího čtvrtého přikázání jsou Boží slova, nevhodně a zle pokazil, takže celá věc svěce- bylo pro nás vydobyto opravdové spasení,
tedy navždy platná. Co do svého rozsahu je ní soboty už neodpovídala Božím záměrům. tedy záchrana před věčným zahynutím,
toto přikázání nejdelším a nejpodrobnějším. Oni to všechno až fanaticky zpřísnili. Zaká- a otevřena cesta do skutečného nebe a sku-
A všechno je tu zdůvodněno tím, že sám zali v sobotu například vařit oběd. Ten musel tečně věčného života, věčného trvání bez
Hospodin odpočinul v sedmý stvořitelský být uvařen už v pátek, aby se prý neznesvě- trápení smrti. Jdeme vstříc přeblaženému od-
den od práce. tila sobota. Dále v sobotní den nesměla být počinutí nebeského pokoje, v němž je „od-
Mne osobně se až dojímavě dotýká okol- délka vycházky delší než určitý počet kroků počinutí sobotní“ jen bledým stínem.
nost, že je tu pamatováno i na ten tažný do- atd. Pánu Ježíši bylo zakázáno v sobotu uz- Zde také přestává všechna diskuze o tom,
bytek, na vola i osla (podle kralického překla- dravovat nemocné. Těmito milosrdnými činy zda je důležitější šabbat nebo den Páně -
du). V hebrejské Bibli to foneticky zní pro v sobotu fanatické Židy přímo urážel, jak neděle. Nic jiného nás nedovede dokonaleji
mé uši až útlocitně a něžně vůči těmto měli za to. spasit, ani sobota, než Vítěz nad smrtí, Pán
zvířatům. Hebrejsky to v transkripci zní takto: Mnozí kněží a vedoucí si počínali, jakoby oni života - Ježíš Kristus!
„vešórko, vahamórko“, to jest: „ a vůl tvůj byli nejvyššími pány a autoritami i ve věci svě- Proto při svých nedělních shromážděních
a osel tvůj“ - budou odpočívat od celotý- cení soboty. Jenže nebyli. Ježíš jim odpově- tím vděčněji zpívejme obě naše duchovní
denní lopoty polní orby a tahání těžkých děl: „Sobota je učiněna pro člověka a ne písně, jež začínají: „V den Páně, v ten den
břemen. A odpočine i poslední služka, sluha člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka klidu, v den světla radosti.“
i ten, který tu je návštěvou. pánem i nad sobotou“ (Mk 2, 27-28). A také píseň „Jak bude nám, až po skonče-
Všichni mají mít účast na radosti ze svobod- A zde se zastavíme u jiné otázky související ném boji si oddechneme jednou naposled“.
ného volna při vzpomínce na vysvobození se šabbatem. Jde o vztah mezi izraelskou A tak zůstaňme věrni Pánu Ježíši.
z utrpení v egyptském otroctví. Pán Bůh je sobotou a křesťanskou nedělí. Pán Bůh v Pá- Mezi posledními slovy velkého evangelisty
nejen Stvořitelem všeho viditelného a nevidi- nu Ježíši žádá milosrdenství a ne vražedný Billy Grahama zazněla i věta: „Člověče, buď
telného, nýbrž i Zachovavatelem svého díla. náboženský fanatismus. Přečteme si k tomu Božím dítětem i v 21. století!“
A je Pečovatelem i o tělo, o ducha i o duši. Mt. 12, 1-14. Také Lk. 13, 14-15.
Bůh postavil člověka, živočichy a přírodu A nyní pozor! Židé mají svůj „šabbat“, my, Bratr kazatel Richard Novák

Pojď ke mně na chvíli

„Sestříí,“ slyším za zády. Nereaguji, protože nejsem zdravotní sestřič- mě za ruku a zůstaň
ka, jsem jen na návštěvě u maminky. „Sestříí,“ ozval se opět ten slabý, chvíli u mě. Nic jiného
zastřený hlas, jakoby bez sil. Otočím se a vidím, jak se na mě zoufale teď nepotřebuji.“
upírají malinké oči ležící paní. Už dříve jsem si všimla krásných ba- Ježíš nám šel příkla-
revných fotografií na zdi vedle její postele. Tehdy jsem si říkala: „Její dem. V evangeliu
rodina má svou babičku tak ráda, vypadají na fotkách všichni šťastně podle sepsání Jana
a hezky se usmívají.“ Hledala jsem doma také barevné fotky mojí je psáno: „U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky,
mamky a nás všech, abych jí je donesla a tak si připomínala chvíle, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku
kdy jsme s celou rodinou slavili její narozeniny. Ale teď je to jiné. a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj
Paní je zde sama. „Nikdo za ní ještě nepřišel. Celou dobu, co jsem syn!“ Potom řekl svému učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodi-
tady, jsem u ní nikoho neviděla,“ volá na mě jiná paní z vedlejší po- nu ji učedník vzal k sobě“ (J 19, 25-27).
stele. „To není možné,“ říkám, vždyť už je tady tak dlouho! Zas jsem Pán Ježíš myslel i v hodině utrpení na svoji matku a zabezpečil ji do
zaslechla ten slaboučký hlas, volající sestřičku a už jsem u ní. Během budoucnosti. Na kříži umíral za nás i za všechny lidi, co na světě jsou.
toho okamžiku mi proběhlo hlavou, jakými slovy ji asi utěším. Na- Svou krví, která tekla na kříži, nás očistil od hříchu.
klonila jsem se nad postel a slyším: „Otče náš, jenž jsi na nebesích...“ Zemřel a třetího dne vstal z mrtvých, před zraky učedníků vystoupil
okamžitě jsem se přidala a modlila se s ní, šlo to samozřejmě. A ona na nebesa. Ale dal nám svého Ducha svatého, aby byl neustále s ná-
mě šťastně chytila za ruku. Jak málo stačí, říkám si, když zas usnula mi a my nebyli sami.
a já se mohla přesunout zpět k posteli mé mamky. Ta se usmívá, vy- Nejsme sami a můžeme potěšit někoho, kdo zatím sám je. Třeba
padá spokojeně. Vyhrkly mi slzy do očí. Stále vidím upírající se jen vzít jej za ruku.
smutné oči té paní. Vidím v nich smutek a touhu: „Pojď sem, vezmi Marie Horáčková
6