Page 9 - 2_studijní opora - modul 13
P. 9

Jádrem  personalistického  (konstruktivistického)  přístupu  k profesní  identitě  je
                  vědomá reflexe rozvíjejícího se subjektivního pojetí výuky (Mareš et al., 1996),
                  pojetí žáka a sebepojetí.

                  V pedagogickém  výzkumu  bylo  prozatím  profesní  identitě  věnováno  málo
                  pozornosti.  Jeden  z výzkumných  přístupů  uvádí  Mareš  (2013a):  podle
                  G.  Kelchtermanse  lze  rozlišit  v učitelově  profesionálním  já  tři  dimenze:
                  1) retrospektivní,  2) prospektivní a 3) aktuální.

                  Ad  1)  Retrospektivní  dimenze  profesního  já  je  vnitřně  ještě  členěna  na čtyři
                  kvality: sebeobraz (self-image), sebeúcta, sebeoceňování (self-esteem), profesní
                  motivace (job motivation) a vnímání úkolu (task perception).

                  Ad  2)  Prospektivní  dimenze  je  chápána  jako  profesní  perspektiva.  Vědomé

                  sebepojetí  profesní  identity  je  jádrem  autonomního  pedagogického
                  rozhodování.
                  Ad 3) Dimenze aktuální, která zachycuje dynamiku profesního já v přítomnosti.

                  V evropském kontextu ovlivnil pojetí přípravy učitelů cibulový model Korthagena,
                  který upozorňuje na vnitřní proměnné profesního růstu, které je třeba v průběhu

                  přípravy  sledovat.  Vedle  kompetencí  pracuje  s pojmy  přesvědčení,  identita
                  a mise.
                         Hlavním  cílem  autorova  pojetí  je  skutečná  integrace  teorie  a praxe.
                  „Znamená  to,  že  vývoj  učitele  je  stále  více  pojímán  jako  kontinuální  proces

                  získávání  zkušeností  s praktickou  výukou  a dalšími  učebními  situacemi,  jejich
                  reflektování  pod  vedením  zkušenějších  kolegů  a rozvíjení  vlastního  vhledu
                  do výuky  prostřednictvím  interakce  mezi  osobní  reflexí  a teoretickými  pohledy
                  přinášenými vzdělavateli učitelů.“ (Korthagen et al., 2011, s. 27).

                  Potřebu vymezení  specifické  poznatkové  báze  učitelství  (knowledge  base  for
                  teaching)  navrhuje  ve svém  přístupu  Schulman  (in  Janík,  2005,  s.  130):  jako
                  „kodifikovaný nebo modifikovatelný agregát poznatků, dovedností, porozumění
                  a technologie, etiky a dispozic, kolektivní zodpovědnosti – a současně způsobů,
                  jak reprezentovat a komunikovat“. Janík (2005) uvádí tři zásadní argumenty, proč
                  usilovat  o poznatkovou  bázi  učitelství:  1)  vidí  ji  jako  zásadní  příspěvek
                  k profesionalizaci  učitelství  už  během  přípravy  na profesi,  které  jsou  opřeny

                  o přístupy  založené  na evidenci  (evidence  based  approach),  2)  podporuje
                  vytváření  systému  pedagogického  vědění,  3)  vytváří  jádrové  kurikulum
                  učitelského vzdělávání.


                                                                                                      9
                                             Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

                                                                             Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT
   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14