Page 5 - Časopis Rozsievač 7-8/2022

ROZHOVOR ŽIVOT PLNÝ
S LYDIÍ SMILKOVOU
SBOR BJB BRNO ZÁZRAKŮ

Brněnská tisková misie vydala knihu s názvem „Když se život obrátí naruby“ Ale Pán Bůh je věrný. Narodil se nám zdravý
a několik vydání letáčku o tvém životě. Od doby, co tě znám, vím, že kudy chlapec a lékaři v porodnici nakonec tuto situaci
chodíš, všude vydáváš svědectví o Pánu Ježíši. V tom tě nikdo nemůže zastavit, sami nazvali zázrakem. Syn Pavel vystudoval
a to je dobře. Ale zeptám se, zažila jsi někdy Boží zastavení? vysokou školu, je ženatý a dnes se můžeme
radovat z jeho dvou synů. Naše dcera má čtyři
Ano, Bůh mne skutečně v mém životě zastavil. Na počátku mého duchovního vlastní děti.
života byl můj vztah s Bohem povrchní, nebyl tak intenzivní.
Když jsem uvěřila, Bůh ke mně promlouval. Byla jsem pokřtěna, pravidelně jsem Z lidského pohledu je tohle všechno naprosto
chodila do shromáždění, ale cítila jsem, že můj duchovní stav na tom není, neuvěřitelné. Máš tedy o čem svědčit lidem
jak by měl být. Modlila jsem se: „Pane Bože, přitáhni si mě k sobě.“ kolem sebe.
Zanedlouho po narození naší dcery Dagmarky mě Pán Bůh v mém životě
zastavil. Přišla nemoc a s ní otázky. Po stanovení diagnózy jsem ležela na Ano, měla jsem možnost svědčit i lékařům.
onkologii pod palbou ozařování a chemoterapie. Tehdy jsme s Pavlem Ale není to vždy tak jasné. Jednou jsem ležela
(manželem) potkali na chodbě pana primáře. Podíval se na nás a řekl: opět v nemocnici v době, kdy už byl na světě
„Už jsme udělali, co bylo v našich silách, tak pustíme paní domů.“ náš syn. Lékařka se mému sdělení o jeho
To znamená, že z lékařského hlediska už není pomoci. narození jen usmála a řekla: „S nefunkční
hypofýzou jste rozhodně nemohla
Jak ses cítila ve chvíli, kdy ti primář sdělil tak otěhotnět, hormonální funkce
hrozné rozhodnutí? nezbytné pro těhotenství prostě
V první chvíli jsem cítila úzkost s otázkou, nemohou fungovat.“
co bude dál. Po lékařově sdělení jsme se Proč myslíš, že je důležité
rozloučili s primářem, šla jsem na pokoj, nezapomenout se nejen v těžkých
posadila se na postel, otevřela Bibli a četla… chvílích zastavit a ztišit se před
Nepropadla jsem panice ani depresi, Bohem?
ale zármutku z toho, že mám odejít od malého
dítěte, které potřebuje mámu. Otevřela jsem Pro dosud zdravého člověka je velikým
Bibli u proroka Jeremjáše v 17. kapitole a četla: šokem, když slyší od lékaře zprávu,
„Proklet buď muž, který doufá v člověka, že u něj objevil nevyléčitelnou nemoc.
opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací To člověka zastaví a záleží, jak
od Hospodina. Požehnán buď muž, který zareaguje. Utrpení samo o sobě
doufá v Hospodina, který důvěřuje člověka nepřiblíží k Bohu. Pokud
Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody. se už nachází v nějakém stádiu „Boží
Své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí školy“, je pro něj ztišení přirozené
přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce a velmi důležité, protože jen u Něj
sucha se ničeho neobává, nepřestává nést může najít svou další cestu, smíření,
plody.“ Za Boží zastavení a Jeho Slovo, které útěchu a tolik potřebný pokoj v srdci.
jsem mohla tehdy číst, jsem Bohu velice vděčná. Verše ze 17. kapitoly knihy Tu bolest může utišit jen Pán Bůh. Takový člověk
Jeremjáše mne zasáhly hluboko do srdce. Uvědomila jsem si, komu jsem dosud se utíká k Bibli, modlí se a hledá Boží pomoc.
důvěřovala a v koho mám doufat. Současně hledá i pomoc lidskou, ale Pán jej
vede a přitahuje k sobě. Milujícím Boha všechny
Jak ti Pán Bůh odpověděl na tvoje otázky? věci napomáhají k dobrému.
Víc než na Boha, jsem spoléhala na lékaře. Nechápala jsem, že nemoc stále trvá Co ti přinesla samota s Bohem?
a On nezasáhl. Znovu jsem četla verše z knihy Jeremjáše a najednou to bylo
jako blesk z čistého nebe. Uvědomila jsem si, že problém nebyl v Bohu, Vědomí, že za každou zkouškou je Boží láska.
ale v mém přístupu k mé nemoci. Měla jsem Boha jen jako „Zadní vrátka“. Bůh nás chce přivést blíž, abychom se naučili
Prosila jsem Jej, aby mi odpustil, že jsem spoléhala víc na lidi než na Něj, spoléhat jen na Něj. I mne přivedl blíž k sobě
a řekla jsem Mu, ať se stane Jeho vůle, ne moje. Nemusím být zdravá, a obdaroval mě nepochopitelnou a nádhernou
ale chci důvěřovat jenom Jemu. radostí a pokojem.
Co se stalo potom? Prožila jsi velice těžké chvíle a hodně bolesti.
Jak se k tomu staví lidé třeba v čekárně
Najednou to bylo, jako když mi ze srdce spadne kámen, a prožívala jsem u lékaře, když si s nimi povídáš?
překypující vnitřní radost, jakou jsem nikdy neprožila, ani když jsem byla
zamilovaná, a také zvláštní vnitřní pokoj. Ten pokoj mě už nikdy neopustil. Nedávno mi někdo před mým dalším zákrokem
Pán Bůh v té chvíli uzdravil můj postoj k nemoci. Řekla jsem Bohu: „Souhlasím řekl: „Hlavně, ať vám to dobře dopadne.“
se vším, co máš pro mě připravené.“ Věděla jsem, že to není ze mne, Odpověděla jsem: „Vždy mi to dopadne dobře.
ale že zdrojem té radosti je Pán Bůh. Vím, že člověk, který není oddaný Bohu, Buď mě tady Pán Bůh nechá a budu moci
se v podobné situaci většinou zhroutí. Prožívala jsem to tak, že se asi jedná svědčit o Jeho milosti a velikosti dál, nebo
o závdavek toho, co nás čeká, až budeme v Jeho blízkosti, s Ním na věčnosti. mě vezme k sobě a tam mi bude nejlíp,
v Jeho blízkosti.“
Lydie, Pán Bůh měl pro tebe připravený ještě jeden zázrak.
Povíš nám o něm něco? Jak se cítíš teď, po těch letech nemoci?
Ano. Stalo se to po sedmi letech mé nemoci. Zjistila jsem najednou, že jsem Jednou jsem pocítila takovou zvláštní vděčnost,
v pátém měsíci těhotenství! S hrůzou jsme si s manželem uvědomili, že během že Pánu Bohu na mě tak záleží, že tohle
prvního trimestru těhotenství jsem podstoupila několik cyklů chemoterapie všechno jsem ve svém životě prožila. Klidně
(teratogenní Vinblastin). Lékaři mi doporučovali přerušení těhotenství s tím, mne mohl nechat být jako vlažného věřícího
že plod nepřežije a pokud ano, narodí se nám postižené dítě. S manželem člověka. Cítím vděčnost za Jeho lásku k nám,
Pavlem jsme doma poklekli, modlili jsme se a prosili Boha o pomoc. ke mně.
Po skončení modliteb nám oběma bylo jasné, že si dítě necháme. Pavel, jako Rozhovor s Lydií Smilkovou vedla
lékař, musel jistě bojovat s odsuzováním kolegů, lékařů, kterým „bylo vše jasné“. Marie Horáčková

ROZSIEVAČ 5