Page 17 - Časopis Rozsievač 12/2021

Život viery...

Lidé se za nás neustále modlili

To, že chodil Ježíš Kristus po zemi, zna- pohled na život se úplně změnil. Vrátil jsem
mená pro mne nekonečně víc než to, že se z kosmu jako člověk, jehož víra byla pro-
člověk chodil po Měsíci. hloubena. Když modul přistál na Měsíci, zůs-
J. B. Irwin opravdu chodil po Měsíci a po tal značně nakloněn. Přistáli jsme na hraně
svém návratu na Zemi říká: „Jsem teď víc než malého kráteru. Poněkud nás to znepokoji-
pozemšťan, protože jsem chodil po Měsíci, lo, ale ukázalo se, že to byla naše záchrana.
ale to, že Ježíš chodil po zemi, pro mne zna- Řídící středisko v Houstonu nás po přistání
mená nekonečně víc.“ upozornilo, že ztrácíme vodu. Zjistili jsme
K tomu, co mu cesta na Měsíc přinesla a jak netěsnost v nádrži. Voda unikala do nejniž- James Benson Irwin (1930–1991) americký
Bůh při nich zasahoval, Irwin říká: „Cesta do šího rohu modulu – naštěstí právě tam ne- astronaut, člen expedice APOLLO 15, osmý
vesmíru zcela změnila můj život. Nyní dostal bylo žádné elektrické vedení. Kdyby modul člověk na Měsíci (foto).
hlubší smysl. Předtím jsem dával přednost dosedl jinak, voda by stékala do jiného kou- Spolu s A. M. Wordenem a D. R. Scottem
sobeckému způsobu života, žil jsem rychle ta, kde byla řada elektrických zařízení. Do- odstartoval z mysu Canaveral dne 26. čer-
a na vysoké noze. Avšak let na Měsíc mě na- šlo by ke zkratu, což by vyřadilo přístroje. vence 1971. Bylo mu 41 let, na cestu se při-
učil pokoře, skromnosti. Začal jsem si vážit Naše výprava by ztroskotala. Byl by to náš pravoval 5 roků. Expedice měla nalézt nej-
života, lidí. Na Měsíci to není tak pěkné jako konec. Lidé na celé Zemi se za nás neustále starší horninu na Měsíci – tzv. „bílý kámen“
na Zemi – nejsou tu stromy, květy, tráva, všu- modlili. Miliony lidí se přimlouvaly za tři osa- a jako jediná zkoumat měsíční pohoří.
de jen samé kamení a prach. Máte zcela mělé muže v kosmu. Členové expedice nasbírali téměř 70 kg hor-
zvláštní pocit, když vidíte svoje otisky nohou A Bůh na modlitby odpovídal. V mnoha si- nin. Byli první, kteří strávili na Měsíci 3 dny.
na jiném světě. Vědci tvrdí, že tam zůstanou tuacích jsme prožívali zázračný Boží zásah. První také vyzkoušeli měsíční vozidlo „Ro-
miliony let. Pak ale pohlédnete nahoru Například hned první den nám nefungovalo ver“. Najezdili s ním téměř 30 km. Pak je za-
a užasnete: uvidíte naši Zemi. Je krásná. Na- řízení předních kol u lunárního vozidla. Ani parkovali 100 m od lunárního modulu, ka-
modralá visí nepohnutě v černém prostoru, v Houstonu nepřišli na to, kde je chyba. mera snímala poprvé start z Měsíce. Úspěš-
zahalená do bílých oblaků. Je najednou tak Když jsme na druhý den vyjeli, bylo vše v po- ný návrat na Zemi byl 7. srpna v dopadové
daleko, malinká, zranitelná, křehká jako kulič- řádku. Nechápali jsme, jak je to možné. oblasti severně od Honolulu.
ka. Pomyslel jsem si – když je Země tak ma- Zřejmě to byla odpověď na modlitby. Bůh
lá, což teprve já? Jsem méně než prach v ne- může nadpřirozeným způsobem do našich Po návratu z Měsíce napsal J. B. Irwin mno-
konečném vesmíru. životů zasahovat. I později se ukázala Boží ho knih o své cestě do kosmu. Stal se kaza-
Na Zemi nebyl vidět žádný náznak lidské péče o nás. Těsně po našem odletu z Měsíce telem a založil v Coloradu organizaci Výško-
činnosti, žádná města, stavby, bohatství – dopadlo do blízkosti naší vědecké základny vý let (High Flight Foundation), která se vě-
nic, za čím se člověk pachtí. Uvědomil jsem těleso o průměru asi 3 metry, které vyhlou- nuje šíření evangelia po celém světě.
si, že naše Země je velmi zvláštním a krás- bilo kráter o velikosti fotbalového hřiště. Ješte v květnu 1990 navštívil také Česko-
ným místem ve vesmíru, že je dílem Božích Nedovedu si představit, co by se stalo, kdy- slovensko.
rukou a že Bůh miluje Zemi a lidi na ní. Můj bychom tam ještě byli.“ Prameny: www.vira.cz

ráčil pokušiteľ a my sme jednoducho vypli,
Podmienkou života viery je prinášať ovocie ( J 15, 1 – 17)
nežili sme ovocím Ducha Svätého. Ovocie
Neprinášať ovocie ohrozuje život viery, vetva bez ovocia sa odrezáva. akoby sa stratilo – niet ho. Ovocie v nás
Ak prinášame ovocie, bývame čistení (očisťovanie myšlienok, motívov nezostáva. Dôvod zosmutnieť, sme rozčarovaní... Kladieme si otáz-
a postojov), aby sme mohli priniesť viac ovocia. Cieľom nasledovania ku: už vari nikdy nebudeme schopnejší a lepší? Späť k slovám Pána
je prinášať stále viac ovocia. (Zrejme, aby bolo dosť pre všetkých blíž- Ježiša, ktorý povedal: „Ja som si vás vyvolil, nie vy ste si ma vyvolili.“
nych, bez výnimky). „Môj Otec je oslávený tým, že prinášate veľa ovo- Pán si nás vyvolil napriek kolísavej ľudskosti. Božie kráľovstvo nestojí
cia a že sa stávate mojimi učeníkmi.“ Nejde o naše povyšovanie sa! na našich skvelých rozhodnutiach... (Lebo dnes urobíme skvelé roz-
Opakujme si ustavične, že v zboroch sa nesúťaží. Nevyhrávame nad hodnutie, ale zajtra zo spodiny vnútra vykonáme poľutovaniahodné
slabšími: „Nie tak má byť medzi vami, ale kto by medzi vami chcel kroky.) Nezakladajme si na svojej dobrote, ani pri prinášaní ovocia.
byť veľký, nech je vaším služobníkom“ (Mt 20, 26). To je rozdiel me- Či sa nám nestáva, že ovocie dobrotivosti, zhovievavosti, zdržanlivos-
dzi múdrosťou zemskou a nebeskou. „My, silní, povinní sme znášať ti sme schopní v sekunde zameniť za povrchnú ľahostajnosť a ne-
slabosti nevládnych, a nie v sebe mať záľubu“ (R 15, 1 – 2). záujem? Končíme s robením dobra všetkým. Ale my nemáme právo
„Každý z nás nech sa ľúbi blížnemu, aby mu to bolo na dobro, na bu- prestať slúžiť dobrým ovocím. Pán hovorí: Ja som si vás vyvolil, aby
dovanie.“ Teraz sa pozastavme! Uvažujme o zmysle a cieli prinášania ste išli a prinášali ovocie a vaše ovocie aby zostávalo. Ja vás ustano-
ovocia, pýtajme sa: Môže byť cieľom prinášania ovocia napríklad na- vujem, poverujem, posväcujem a zmocňujem. Ide o nebeský vstup
žívanie kresťanov v jednomyseľnosti? Určite áno! Pán chce ovocím do našich pozemských príbehov. Len ovocie zhora pozitívne oslovuje
obohatiť naše spolužitie. Premieňať a obnovovať svoje myslenie, aby a pomôže ľuďom okolo nás. Bez modlitby zostávame smutne od-
sa medzi tzv. lepšími a tými, ktorí nevládzu, často len zaostávajú, kázaní na svoju dobrotu a trápne zlyhávanie. Pritom vieme, že hore
vzťahy vyrovnávali. Na vážnej výzve o ovocí pochopíme, že nestačí sa čaká na našu konkrétnu prosbu: „Čokoľvek by ste v mojom mene
vzdychať a žalovať jeden na druhého. Jednoznačne musíme ponúk- prosili, dám vám.“ No my sme často zaskočení kultúrou svojpomoci.
nuť svojím životom vetvu plnú ovocia. Rozdávať ovocie, žiť ovocím Nemodlíme sa ochotne, s otvoreným srdcom, neočakávame v živej
dobrotivosti, zhovievavosti, nehy a zdržanlivosti. Avšak hľaďme na nádeji na Boží vstup. V podvedomí ešte doznieva: „Čokoľvek by ste
seba pozornejšie a zaspomínajme na slabé chvíľky, keď pri nás chyt- v mojom mene prosili, dám vám,“ ale často nechceme (či nevieme)
prekonať nedôveru vyprázdnenia. Vždy, keď sa zo sŕdc stráca láska,
radosť, pokoj, zhovievavosť, nežnosť, dobrotivosť, krotkosť a zdržan-
livosť..., oprime sa o Boží sľub a modlitbou aktivujme vieru, ku ktorej
nás nebeský Otec zo svojho mnohého milosrdenstva znovuzrodil,
k živej nádeji vzkriesením Ježiša Krista z mŕtvych.
J. Stupka
17