Page 5 - Časopis Rozsievač 12/2021
P. 5

Téma... Obleč si... a úvaha





         Svléci smrtelné a obléci nesmrtelné




         Říká se, že snaha porazit smrt a prodloužit   že v Kristu Bůh vše zařídil, udělal. Neumíme
         život jsou jedním z hnacích motorů pokroku   si obléci nesmrtelnost, neporušitelnost, sva-
         lidstva. Možná jsem divný, ale málo co mne   tost, čistotu, lásku...? Stačí si obléci Krista.
         rozrušilo a vyděsilo tak, jako internetový člá-  „Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, na-  že spolu s ním budeme také žít. On visel na-
         nek, kde autor nedávno nadšeně popisoval,   šeho Pána. ... Nyní však není žádného od-  hý na kříži a svlékl vše lidské včetně smrtel-
         že lidstvo je jen krůček od nesmrtelnosti.   souzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Ř 7,   nosti, On byl také vzkříšen z mrtvých a oblé-
         Že brzy bude technicky možné pomocí   25 a 8, 1).                      kl nesmrtelnost. „A víme, že Kristus, když byl
         transplantací a rovněž s využitím kmenových   Po obmytí krví Beránka Bůh nabízí, že s námi   vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad
         buněk žít prakticky nekonečně dlouho.   bude jednat ne v Adamovi, naší staré padlé   ním už nepanuje“ (Ř 6, 9). Proto i my, v Kris-
         Pomiňme teď otázku: kolik bolesti a smrtí by  přirozenosti, ale v Kristu. Zde nachází plné   tu, očekáváme vzkříšení či proměnění. Na tu-
         takto prodlužovaný život několika jedinců   uplatnění obraz svlečení a oblečení. Něco si   to nesmrtelnost v Kristu se opravdu těším.
         stál? Už sama představa být natrvalo uvěz-  svléct a obléct je aktivita, kterou učíme naše   A ona už v určitém smyslu začala, protože
         něn v tomto padlém světě mi připadá hroz-  děti už téměř od malička. Něčeho se vzdát,   jsme byli v Krista pokřtěni, Krista jsme oblék-
         ná. Ne nadarmo Bůh po pádu člověka důraz-  hodit do koše na prádlo a obléci si čisté.   li, jsme v Něm. Je velký rozdíl v tom, kde a jak
         ně zakročil a zamezil padlému lidstvu přístup   Svléci znamená odložit, momentálně už   budeme trávit věčnost. Ta věčnost v člověku
         ke stromu života. Od té doby je smrt jedna    s tím nepočítat (že mne to ochrání, zahřeje,   spojená s tímto padlým světem mne nijak
         z jistot, která každého člověka provází. Do-  že mi to bude k užitku). Vzdát se staré, po-  neláká, ale věčnost v Kristu, spojená s Božím
         konce i věřícího člověka. Všichni, kdo uvěřili   špiněné identity a obléci si nový čistý šat.   královstvím a životem v Bohu – tak to je ně-
         před námi, zatím tělesně zemřeli. Přesto ani    Pavel Efezským připomíná tuto pravdu právě   co, co opravdu stojí za to. Abychom jí do-
         v Bibli se nám nevyhýbají otázky nesmrtel-  v Ježíši Kristu: „že totiž máte odložit toho sta-  sáhli, musí naše porušitelné tělo nějak obléci
         nosti a neporušitelnosti. Spíš naopak.   rého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu   neporušitelnost a smrtelné nesmrtelnost. To
         Je ale velký rozdíl, kde mám trávit věčnost.  života a hyne v klamných žádostech, obnovovat   jde jen v Kristu. Platí to pro svlečení poruši-
         Bůh skrze své slovo – Bibli – se často snaží   se duchem své mysli a obléknout toho nového   telnosti a oblečení neporušitelnosti, totéž
         pomoci nám v pochopení pravdy pomocí   člověka, který byl stvořen podle Boha ve spra-  se smrtelným a nesmrtelným, ale i vše další,
         obrazů. Svlečení a oblečení jsou jedním   vedlnosti a svatosti pravdy“ (Ef 4, 22–24).   spojené se starým člověkem, svléci a obléci
         z nich. Ale zkusím začít více ze široka, ještě   Toto je však místo, na kterém mnozí klopý-  Krista. Ne si na Něj hrát, napodobovat Jej, ale
         jiným obrazem, nám důvěrně známým. Jde   táme. Míváme snahu nechat si opravit tu   přijmout Jej a potom chodit v Něm.
         o obmytí, očištění krví. Kristova krev platí za  naši starou přirozenost, náš starý šat. „Pane,   První člověk je ze země, z prachu, druhý člo-
         naše viny a očisťuje od každého hříchu.   pomoz mi!“ Jak často to slýcháme v našich   věk Pán z nebe. Jaký je ten pozemský, takoví
         Umožňuje nám přistoupit k Bohu. Už ve SZ  modlitbách? Bůh jako pomocník lidského já.   i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti
         přistupovali kněží do Svatyně svatých ne teh-  Jak absurdní! Co s naší starou přirozeností   nebeští. A jako jsme nesli podobu pozemské-
         dy, když se Izraeli něco povedlo, ale jen a jen   Bůh zamýšlí, to nám jasně ukázal zamezením   ho, nesme také podobu nebeskéko. Toto vám
         na základě krve obětního beránka. To platí   přístupu ke stromu života a ještě jasněji na   říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dě-
         dodnes. Nemůžeme přistoupit k Bohu na   svém Synu. Svléci tuto starou přirozenost,   dicem Božího království ani porušitelné ne-
         základě toho, že jsme dnes byli laskavější, že   odložit, ukřižovat. Nepočítat s ní. To je jedi-  bude dědicem neporušitelného. Hle, říkám
         jsme si víc četli, že jsme byli ve shromáždění   ná cesta. Ale svléci by opravdu bylo jen po-  vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale
         a podobně, ale jen a jen na základě krve Bo-  loviční řešení. Nestačí jen svléct, zbavit se, je   všichni budeme proměněni, naráz, v okam-
         žího Beránka Ježíše Krista. On je smírnou   třeba se také obléct, přijmout. A ne ledaco,   žiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polni-
         obětí pro všecky, kdo věří. Jak často na to za-  nebo ledaskoho. Apoštol Pavel říká: „Vždyť   ce, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my
         pomínáme. Jedna věc je ale moci přistoupit   vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni,   budeme proměněni. Neboť toto porušitelné
         k Bohu, a druhá věc je, jak žít dál. Krev Ježíše   Krista jste oblékli“ (Ga 3, 27). Slovo „v Kris-  tělo musí obléci neporušitelnost a toto smr-
         Krista smazala naše provinění, ale stále nám   tu“ je snad nejdůležitějším a nejúžasnějším   telné musí obléci nesmrtelnost. Když toto
         zůstává schopnost vytvářet další problémy,   slovem Nového zákona. V Něm, v Kristu, ko-  porušitelné tělo oblékne neporušitelnost
         hřešit.  Ano, naše stará Adamova přirozenost   likrát jen se to tam vyskytuje, ale jak málo tu-  a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy
         je hříšná. Nejsme hříšníci proto, že hřešíme,   to skutečnost chápeme. Obléci Krista zna-  se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt
         ale proto, že jsme se tak narodili.   mená obléci vše, co je s Ním spojené. V Něm   byla pohlcena ve vítězství. Kde je, smrti, tvé
         Tím, že jsou Kristovou krví vymazány naše   máme odpuštění hříchů, v Něm jsme ukřižo-  vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten? Ostnem
         přestoupení a hříchy, ještě nepřestáváme být   váni světu a nepravosti, v Něm jsme i zemřeli   smrti je hřích a mocí hříchu je Zákon. Budiž
         hříšníky. Samotné naše tělo je důkaz, že jsme   hříchu, v Něm jsme také vzkříšeni a žijeme   dík Bohu, který nám dává vítězství skrze
         svázáni s Adamem pokrevní linií, která nebyla   v Jeho spravedlnosti a svatosti pravdy. Jed-  našeho Pána Ježíše Krista (1 K 15,  47–57).
         přerušena. (Kdyby můj dědeček v mládí zem-    nou naše těla (to poslední spojení se starým   Ondra Valenta
         řel na španělskou chřipku, nebyl bych tu. Ale   Adamem) zemřou.  Leda bychom se dočkali
         jsem zde a mé tělo je důkazem, že jsem spo-  Pánova příchodu a byli proměněni za zvuku
         jen s Adamem a tím jeho selháním a pádem.)   poslední polnice. Těla zemřou, ale to není   Dôležitosť a sila
         Dá se s tím něco dělat? Můžeme nanejvýš   nic děsivého. Je to vlastně dobře a podle
         volat spolu s apoštolem Pavlem: „Jak ubohý   Božího plánu. Bůh geniálně použil i odvěké-
         jsem to člověk. Kdo mne vysvobodí z tohoto   ho lidského nepřítele – smrt, aby svou silou   modlitby
         těla smrti? (Ř 7, 24)  Je nějaká šance?   a mocí pracovala pro Něj. Ale pozor, jen
         Mám pro vás dvě zprávy. Jak už to bývá, jed-  v Kristu! To celé proto, abychom mohli mít   Žalm 71 z prekladu Nového zákona Nádej
         nu špatnou a jednu dobrou. Ta špatná je,   podíl na věčnosti v Božím království. Protože   pre každého znie: „Hospodine, si mojou ná-
         že v naší staré lidské přirozenosti, ve starém   tělo a krev tak, jak jsou, nemohou mít podíl   dejou. Od svojej mladosti Ti, Bože, dôveru-
         Adamovi, už žádná šance není. Nezbývá, než   na Božím království. Naše naděje není stará   jem. Na Teba spolieham už od života matky,
         se jí vzdát. Svléci ji. Ale dobrá zpráva je, že   přirozenost v těle, ale nová v Kristu. Ježíš   veď Ty si ma z jej lona vyviedol. O Tebe stále
         v Ježíši Kristu šance je. A nejen šance. Do-  Kristus – naše naděje. Vždyť jsme-li v Kristu,   znie môj chválospev. Poúčal si ma, Bože, od
         konce máme dobrou zprávu – evangelium,   tak už jsme s Kristem stejně zemřeli a víme,   mladosti mojej a dodnes ohlasujem Tvoje
                                                                                                              5 5
   1   2   3   4   5   6   7   8   9   10