Page 7 - Časopis Rozsievač 2/2020
P. 7

Téma - Prečo mať deti?





         Budeme mať šteniatko alebo bábätko?





                                Zdá sa vám nadpis tejto úvahy ne-  môj rodič, vidí veci zo širšej perspektívy a vie, čo je pre mňa dobré.
                                adekvátny? Žiaľ, v dnešnej dobe si   Podobne ako On, ani ja nevyhoviem každej žiadosti mojich detí.
                                podobnú otázku kladie veľa mužov   Pre ich dobro...
                                i žien. Hoci netrpíme hladom, bie-  Uvedomujem si, ako veľmi Boha zarmucuje moja neposlušnosť, ako
                                dou, nezúri okolo nás vojna, máme   Ho bolí, keď si vykračujem po vlastnej ceste smerujúcej do problé-
                                preplnené regály v obchodoch a pat-  mov. Aj nás rodičov bolí, keď si deti zvolia nesprávny smer a nepo-
                                ríme k tej bohatšej menšine planéty,   čúvajú naše dobre mienené rady. O to viac sa za deti modlíme a čím
                                mať deti je stále menej atraktívne.   sú staršie, tým naliehavejšie ich zverujeme do Božej starostlivosti.
                                Okolitý svet vyhlasuje, že všetko sa   Božie slovo nám múdro radí: „Vychovávaj chlapca na počiatku jeho
                                nám má prispôsobiť, my sme stre-  cesty, tak sa ani v starobe neodchýli z nej”  (Príslovia 22, 6).
                                dom vesmíru, potrebujeme sa reali-  Potrebujeme deťom dávať dobrý základ, učiť ich správnym a zmys-
                                zovať a napĺňať svoje vlastné túžby   luplným hodnotám od najútlejšieho detstva. Ak však niečo nemáme
                                a ciele. A dieťa? To nám prevráti ži-  my sami, nebudeme to schopní dať ani svojim deťom.
                                vot hore nohami a my budeme mu-  Deti nás veľmi pozorne sledujú. Keď sa naše slová a skutky rozchá-
                                sieť svoje vlastné JA posunúť na dru-  dzajú, v istom veku nám to deti dajú pocítiť. Cez deti nás Boh obru-
                                hú koľaj… Mnohým mladým ľuďom   suje, vychováva i napomína.
                                21. storočia to nevyhovuje.   Deti robia náš život pestrejším a zaujímavejším, cez deti som spoz-
                                Život si predsa treba užiť tu a teraz,   nala mnoho nových ľudí, získala som skvelé priateľstvá, pustila som
                                a nie sa pre niekoho obetovať...  sa do vecí, o ktorých som v čase dospievania vôbec neuvažovala.
                                Mimochodom, veľmi nerada počú-  Môj syn raz o mne na hodine angličtiny napísal: „My mum loves
          vam, keď niektorí rodičia vzdychajú, ako sa pre svoje deti obetovali   Christmas, orange colour and children.” (Moja mama miluje Vianoce,
          a čo z toho majú. Slová obetovať sa a dieťa mi nejdú dokopy. Pre   oranźovú farbu a deti.) Presne ma vystihol, hoci mal vtedy len sedem
          mňa osobne sú deti najväčším požehnaním, sú nezaslúženým darom   rokov. Áno, milujem deti – svoje vlastné i tie ďalšie, ktoré mi Pán
          od Boha a obdobie, ktoré som strávila „doma” so svojimi deťmi, bo-  Boh posiela do života. Bez detí by bol môj život chudobný. Boh to
          lo jedno z najkrajších. Áno, deti úplne zmenili štýl môjho života, ale   vie, preto ma obohatil. Preto ak náhodou stojíte pred rozhodova-
          určite to nebolo na škodu. Zrazu som už nebola len ja, ale boli sme   ním, či mať alebo nemať deti, modlite sa a buďte odvážni. Nevyho-
          my. Musela som sa naučiť prispôsobovať svoj čas a svoje potreby   várajte sa a nehľadajte dôvody, prečo teraz ešte nie. Ak vám Pán
          niekomu inému. Deti pomáhajú búrať hradby sebectva, nastavia vám  Boh dá deti, dá vám aj schopnosť ich vychovávať. Jemu môžete dô-
          zrkadlo a vy zrazu vidíte, akí naozaj ste. To, čo vám najviac prekáža  verovať. S Bohom nie ste na výchovu detí sami. On dokáže napraviť
          na  správaní vašich detí, je často odrazom vás samých.   aj to, čo sa vám možno nepodarí. Veď On je ten najlepší Otec a na
          Cez vzťah k deťom môžem viac spoznávať samotného Boha.   rozdiel od nás nerobí chyby!
          Lepšie rozumiem tomu, že nevypočuje každú moju prosbu. On je                                                                                        Miriam Kešjarová

         Děti kolem stolu



          Když jsem četl v Žalmu 128 větu: ... „tvoji
          synové... kolem tvého stolu...“, vybavila se
          nám s manželkou řada situací, které si pa-
          matujeme především díky fotografiím. Těch
          se za naše čtyřicetileté manželství nasbíralo
          velmi mnoho. Objekty k focení bývaly ve
          velké většině naše děti, často děti okolo sto-
          lu anebo i na stole. Po svatbě jsme měli ma-
          lý obdelníkový stůl pro čtyři. Později větší
          kulatý asi pro šest osob, v posledních – asi
          16 letech byl ještě jeden větší spolu s dal-
          ším menším. U rodinného stolu jsme jedli
          vše dobré, co manželka připravila. Na stole                           nikdo nechce... třeba z dětského domova.
          (protože to byla největší pracovní plocha                             A tak si přála mít více dětí... Já si myslel, že
          v kuchyni)  se také připravovalo jídlo včetně                         jich tak moc být nemusí. Když jsme měli tři,
          koláčů, buchet, narozeninových dortů, vá-  darem od Hospodina. (Ne všechny rodiny   myslel jsem, že v tomto směru máme splně-
          noček a vánočního cukroví. Žehlilo a sklá-  mohou mít děti, a některé manželské páry   ná přání, prostě že to už stačí. Nakonec by-
          dalo se zde prádlo, oblékaly či přebalovaly   je ani nechtějí.) A kdyby všichni rodiče četli   ly ještě dvě. Ale s každým dalším dítětem
          se malé děti. U stolu v kuchyni se psaly úko-  Bibli a brali Boha vážně, tak by se všechny   přišla nová radost a požehnání do naší rodi-
          ly do školy. Díky Bohu, že můžeme mít stůl.   děti měly dobře, protože by pro rodiče by-  ny, a také i nové starosti. Dívali jsme se, jak
          Některé rodiny nemají ani to... a hlavně že  ly DAREM a požehnáním, nikoli přítěží,   rostou, jak se rozvíjejí, jak drží pohromadě,
          na něj máme dát co k jídlu. Díky Bohu za   překážkou a nebo ještě hůř – něčím cizím   když je dobře i když přijde problém, a z to-
          děti, které u něj mohly sedět – a stále sedá-  a nepřátelským. Nám dal Pán Bůh tu milost,   ho jsme se radovali. To byla jedna kapitola
          vají. Buď ty, co jsou ještě doma, a nebo ty,   že jsme mohli mít děti a bylo jich víc. Moje   našeho rodinného života.
          které přijedou na návštěvu. Děti jsou dědic-  manželka totiž vždy milovala děti a když by-  A o tom, jak to bylo dál, si budeme povídat
          tvím od Hospodina, jak čteme v Žalmu   la ještě svobodná, říkala, že kdyby se v ži-  v Rozsévači č. 9/2020.
          127, 3. Slovo na cestu překládá, že jsou   votě nevdala, vzala by si nějaké dítě, které      Mirek Jersák
                                                                                                              7
   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12