Page 9 - Časopis Rozsievač 2/2020

Svědectví pracovníka české redakce Rádia 7

Znám tě jménem

Znám tě jménem a znal jsem tě dávno nebyla s to naplnit. A čas plynul a přišla vy- Rádio 7 je společný projekt internetové-
předtím, než ses narodila. Tvé jméno mám soká škola a obrovská samota. Opuštěnost ho a satelitního vysílání, za kterým stojí
vyryté ve své dlani a miluji tě. Tato slova se přidružila k pocitu zoufalství z neutěšené česká a slovenská redakce TWR.
lásky mi Pán Bůh věnoval jako zásnubní dar. domácí situace, k pocitu nenávisti otcovské V tomto seriálu představujeme skrze
A já mu k tomu ve svých devatenácti letech autority. A pak přišlo ono zásnubní slovo, svědectví pracovníky české redakce této
řekla ano. neboť mi můj budoucí manžel na kolejích stanice. Více o jejím vysílání na www.
Toužila jsem po Bohu už dávno a On ke svědčil o tom, že Bůh není ani myšlenka, ani radio7.cz
mně mluvil už v útlém dětství. Když mi v ro- konstrukt, nýbrž On je živý Pán a Stvořitel
ce 1987 byly čtyři roky, šla jsem se svými všeho. A když jsem z těch kolejí odcházela
velmi mladými rodiči (násilnickým otcem na ty svoje, věděla jsem, že můj vztah s Bo-
a podrobující se maminkou) městem. Pot- hem je navázán už navždy. Zůstávám věrná
kali nás nějací lidé, co nabízeli barevné le- svému „ano“ Božímu majestátu a toužím
táčky. Dva jsem si směla vzít. Na jednom po tom, aby si mne On proměňoval - jsem
z nich byla vyobrazena autonehoda. Dítě, mu tady k dispozici s těmi dary, které mi dal
matka i otec stoupali do nebe, kde se kle- a které nechci zakopat hluboko pod zem,
nula barevná duha a čekal tam Bůh. Tento ale chci je používat, abych čas od času žas-
obrázek jsem si často prohlížela doma na la, jak je On rozmnožuje a cídí. Jsem šťast-
podlaze, zřejmě mi dělal dobře, asi mi při- ná, že mohu Pánu sloužit.
nášel útěchu a bezpečí. Bůh sám tam se V lednu 2017 jsem dostala nabídku spolu-
mnou byl. pracovat s TWR na živě vysílaném mono-
Když jsem povyrostla, pocit bezpečí vystří- logickém pořadu Noční můry. Myslím, že
dal pohled na katolického kněze kráčejícího jsem do hodiny na tento email odpověděla
přes náměstí nebo jen pouhá existence ka- svým „ano“ a záhy se sešla s redaktorkou
tolické fary - viditelné znamení, že uvnitř tohoto pořadu Lídou Hojkovou. Začala
přebývá Bůh - pomoc v nouzi. Nikdy jsem jsem se učit nové věci. Především se spolé-
tohoto přístřeší nevyužila, ale dodnes mám hat na Pána Ježíše, že On bude ve vysílání nemohou být z podstaty věci „obyčejné“,
mezi bratry katolíky věrné a dobré přátele... se mnou, že je to celé Jeho věc a že On má neboť se do nich otiskuje Ježíšova probo-
V době gymnaziálních studií jsem se směla tu moc mi dát správná slova do úst - pokud dená dlaň a tato dlaň má moc život člověka
stýkat s husitským knězem, který mi o Kristu Jej k tomu pustím a neochrnu hrůzou z vlas- proměnit v tak krásnou perlu, jak moc si
neřekl ani slovo, zato mi byl trpělivě naslou- tní nedostatečnosti. Díky Rádiu 7 jsem ob- člověk dovolí nechat se obrušovat a milovat
chající vrbou a partnerem v literárních disku- jevila nový rozměr služby Bohu a lidem - svým Spasitelem.
sích, a na gymnáziu jsem chodila do semi- ukazovat na Něj - mluvit o Jeho skutcích. Jsem Pánu vděčná, že mne ochránil v první
náře starých textů. A co druzí četli jako roc- A protože dnes již spolupracuji na jiném polovině mého dosavadního života a že
ková skupina Genesis, já zatoužila po čtení pořadu, dialogické Rozmarýně, těší mne, mne používá k aktivní službě - a využívá vše-
jedné z knih Bible, kterou jsem nemohla se- pokud mohu hosta svým tázáním se do- ho, co jsem se v životě naučila, nebo prožila
hnat. Místo ní jsem získala Exupéryho Cita- provodit k jeho vlastní zkušenosti s Božím - všeho.
delu, již jsem nikdy nedočetla, protože mne jednáním v jeho životě. Příběhy Božího lidu Kateřina Vávrová

Není nic krásnějšího

„Ploďte a množte se...“ (Gn 1, 28). že dnes mají mladí
Do mé původní rodiny jsme se narodily tři děti. Jsem z nich nejstar- lidé díky internetu
ší. Za dva roky po mém narození přišel do naší rodiny můj bratr víc informací a také
Miloš a po dvou letech Zdeněk. Milošovu přítomnost jako miminka víc „strašáků“. To
si nepamatuji, byla jsem příliš malá a navíc mne tehdy hlídala babič- znamená víc negativ-
ka. Ale příchod nejmladšího bratra jsem už dobře vnímala a prožíva- ních zpráv o tom, co
la jsem všechno velmi radostně. Když pak maličký seděl mamce na všechno se může stát
klíně, těšila jsem se, že si s ním budu hrát a vozit jej v kočárku. Měl nebo se i stalo. Mno-
totiž krásné bloňďaté kudrnaté vlásky a vypadal jako panenka. Měli hým je také přednější
jsme u domu velkou ovocnou zahradu s malým bazénkem – v něm osobní pohodlí víc,
měl tatínek vodu na zalévání zahrady. Dnes mi připadá maličký, ale než se starat o děti
my jsme jej tehdy viděli jako velký bazén. Na ten vzpomínám nejvíc. – učit je, vychovávat, uklízet hračky, chystat jídlo, kupovat nebo šít
Když jsme povyrostli, rádi jsme si na zahradě hráli. Šplhali jsme po na ně oblečení, hledat s nimi vhodnou školu. Další důvod, o kterém
stromech, koupali se v bazénku, pozorovali vodoměrky, chodili na jsem slyšela, je, že si mladí pořídí byt s drahým zařízením a nechtějí,
maliny a na rybíz. Prožili jsme spolu krásný čas, který mi z paměti jen aby jim je děti ničily. Někteří pak možná tohoto rozhodnutí ve stáří
tak nevymizí. Nedovedla jsem si představit, že bych vyrůstala sama, litují. Ale to už bývá pozdě. Jisté je, že Pán Bůh nám – lidem – dal
bez sourozenců, a tak jsem si předsevzala, že až budu velká, budu příkaz: „Ploďte a množte se“ a ten dosud nezrušil. Platí dodnes.
mít hodně dětí. Podařily se mi jen čtyři, a to i s nejmladší dcerou, Ať si říká, kdo chce, co chce, není nic krásnějšího, než držet v rukou
kterou jsme si s manželem vzali do výchovy později. Ale říká mi maličké voňavé děťátko a těšit se na život s ním. I když ten život ne-
„mamko“ a to mne hřeje u srdce. Nikdy mě nenapadlo, ptát se, proč musí vždy vyjít podle našich představ.
mít děti. Brala jsem jako samozřejmost, že až se vdám, budu mít Ale Pán Bůh má s každým z nás dokonalý a nejlepší plán.
děti – a víc dětí, než jen jedno, aby si mohly spolu hrát. Je pravda, Marie Horáčková
9 9