Page 16 - Časopis Rozsievač 9/2020

Zamyšlení

Realita je jiná mi jdou dál po celý život. Je to nezměnitelné. rodiče. Je toho mnoho, co bych tady napsala
Stále tam něco chybí a nikdy to nedohoníte.
a není to možné. Vaši lásku a rozhodnutí
Ty děti jsou opravdu v „citové poušti“. Jed- sloužit cizím dětem prověří již vyřizování žá-
nou mi jeden mladý muž řekl: „Kdyby si kaž- dosti o dítě, následné testy a různá školení.
Takto jsem reagovala na článek, který kolo- dý věřící člověk vzal jedno dítě z domova, Nám to trvalo rok! Mezi časem byly třímě-
val na sociální síti. Mnoho lidí se tam soucit- žádné by tam nezbylo.“ Ale ani to není jedno- síční pauzy. Všechno to hodně dlouho trvá
ně vyjadřovalo k úspěchu dítěte, které si pro- duché. Rodiče mají stále více práv než děti. a děti nám v domovech rostou rychle. Ty
blém vyřešilo samo. Vše bylo velmi naivní Ony mohou jenom čekat a čekat, jestli si je chvíle už nikdy nevrátíte. Ale jsou tu zákony.
a článek byl jistě smyšlený. Velmi jednoduše někdo vezme. Je třeba řešit práva rodičů, pro- Kdyby tak bylo možné dávat do rodin co
se tam psalo o tom, jak se pětileté dítě dos- tože bez tohoto kroku se dostane jenom nejmenší děti! Bylo by úžasné, kdyby mohli
talo do vysněné pěstounské rodiny. Samo minimum dětí do náhradních rodin. Vše je dávat miminka, bylo by to pro děti to nejlepší.
telefonovalo na ztráty a nálezy, aby našlo tak složité a zdlouhavé, děti mezitím rostou Ale, jak jsem psala, o dítěti rozhodují rodiče,
maminku. Bylo totiž v Dětském domově. Po a potom už je nikdo nechce. Všechny touží i když se o ně nestarají, a to je špatně. Nejvíc
telefonátu se vše hned rychle řešilo a k pěs- po mamince. Někde nějaká je, ale najít ji. Na- si vážím toho, že se našich dětí jejich rodiče
tounské mamince se rychle dostalo. jít ochotné lidi, kteří si je vezmou bez rozdílu vzdali. Je to jediný krok, který udělali ve pros-
Ale realita je opravdu jiná. Takto by se to nik- a hodnocení, jestli jim budou dělat radost pěch svého dítěte. Je to složité a není jedno-
dy nemohlo stát! nebo ne! Musíte se vzdát opravdu všeho. Je duché těmto dětem sloužit.
Bylo by to krásné, kdyby se problémy dětí to úplně jiné, než s vašimi vlastními dětmi. Ty Není to věc a máte ho na celý váš život, pro-
takto rychle řešily. Ale je to jinak, toto je „po- děti se vám musí narodit v srdci a vy pro ně tože ono nikoho jiného než vás opravdu ne-
hádka“ a v pěti letech je už hodně pozdě. budete ochotni udělat cokoliv. Není dobré, má. „Ale jděte do toho, stojí to za to!“ A s Bo-
Vše by se mělo řešit rychleji a daleko dříve. když máte jenom jedno dítě. Potřebuje k so- hem se dá řešit všechno. On nám ukazuje,
Pětileté dítě má již tolik následků citové de- bě ještě někoho, další dítě, které v tom bude jak máme žít a co máme pro své bližní dělat.
privace, že byste se divili. Tyto následky s ni- s ním. Ono totiž stále ví, že nejste biologičtí Dana Jersáková

Nikdo mě nechce!

Možná, že jsme už tuto větu od někoho se o tebe postarají. Dětský domov, v přípa-
slyšeli nebo jsme ji sami vyslovili. Tuto sku- dě dospělých Domov pro seniory. Nevím,
tečnost může prožívat mladý muž či dívka, jaké domovy tu ještě máme. Jak humánně
když se mu (jí) zdá, že nikdy neprožije lásku jsme to nazvali: „Domov“. Představím si, jak
a manželství. Nebo starý (nemocný) člověk, se dítě z dětského domova vrací ze školy
který marně vyhlíží, že mu někdo zavolá ne- a kolemjdoucí se ho zeptá: „Kam jdeš?“
bo ho navštíví. Nebo dítě může slyšet z úst Odpověď zní: „Domů“. To je skutečně ab-
Rodičovské požehnanie svých rozzlobených rodičů větu: „Běž pryč, surdní. V naší sborové rodině máme jedno-
pre deti už tě nechci!“ Nebo větu: „Nechci tě už ani ho muže, říkám mu „celoživotní bezdomo-
vidět!“ Tento stav, kdy mě nikdo nechce, je
vec“ přesto, že byl stále „doma.“ Krátkou
velmi smutný a můžeme se do něj dostat dobu po narození u své matky, pak byl
Dobrý Bože, požehnaj dnes moje deti. tak trochu i sami, svým myšlením, slovy či v domově pro děti, později v ústavu pro
Drž nad nimi svoju ochrannú ruku jednáním. Ale většinou tomu asi tak není. mentálně postižené. Bylo zapotřebí, zbavit
a požehnaj ich na všetkých cestách. Lidé prožívají osamocení a nezájem okolní- ho svéprávnosti. V osmnácti letech pak byl
Chráň ich pred všetkým, ho světa často proto, že se „všichni chtějí opět „doma“ u své matky, protože se zdálo,
čo by ich mohlo zviesť zo správnej cesty. mít dobře, být šťastní a spokojení“. „že by z toho mohlo něco být“. Ale zde byl
Požehnaj ich, aby plní dôvery vykročili A když jim v tom někdo překáží nebo jim vítán jen velmi krátce.
na cestu. to komplikuje, je třeba jej dát stranou, pryč Ve svých 24 letech se posunul „o laťku výš“,
A požehnaj ich, aby spoznali, ktorá cesta z cesty. Příhodně to vyjadřuje i apoštol Pa- a vítal ho „Domov pro seniory“ (předpo-
vedie k životu a pravde. vel v listu Filipským 2, 21, i když je to v jiném kládám, že tak získal titul „ nejmladší senior
Požehnaj ich, aby dnes vedeli, kontextu: „Všichni si totiž hledí jen svého, v ČR). NIKDO HO NECHTĚL! Ale Bůh ho
že ich vždy a všade a ne toho, co je Krista Ježíše.“ Tak to udě- chtěl za svoje dítě stejně, jako nakonec
sprevádza Tvoje požehnanie, lal Kain. Myslel si, že jeho bratr je příčinou chce každého z nás. Tebe i mne. I kdyby se
aby sa cítili požehnaní – ako ľudia, jeho nezdaru, jeho neštěstí a tak ho odstra- ti zdálo, že tě nikdo nechce, není to pravda.
ktorí sú jedineční a vzácni, nil. Teď už budu šťastný, řekl si. To už byl Bůh tě chce a vždy tě bude vyhlížet s ote-
ktorí sa stávajú požehnaním pre iných. velký extrém. Byl to hrůzný čin. Ale i dnes vřenou náručí. Když se ten muž stal Božím
Požehnaj moje deti, aby sa nenechali se to děje podobně. Někteří lidé říkají: „Mu- dítětem, našel Otce a také dostal novou
odradiť sklamaniami a nerezignovali, síme „to“ dát pryč, protože by byl ohrožen rodinu a tím spoustu sourozenců.
keď sa niečo nedeje podľa ich predstáv. náš „skromný“ rozpočet, naše vztahy, karié- Jeho příběh můžete číst v Rozsévači č. 2, r.
2018 s názvem: „Vytrvale jsem čekával“.
ra, prostě naše štěstí. Interrupce to vyřeší.
Daj im silu, aby čelili životu, A ještě k tomu, co kdyby „to“ bylo postiže- Díky Boží milosti a svým rodičům (i širší ro-
a tak vnútorne rástli a silneli. né, a my se o „to“ pak museli starat pořád! dině) jsem se nikdy do takové situace ne-
Sprevádzaj ich svojím požehnaním tam, Ne, ne, to si nemůžeme dovolit! Většina po- dostal. Co to znamená, mít milující rodinu
kde ich nemôžem sprevádzať. čatých dětí se narodí (doufám, že je to vět- a také velkou Boží rodinu, jsem pociťoval
Posielam im svoju lásku a priazeň. šina). Jenže, v mnohých případech se poz- zvláště v době dvouleté vojenské služby,
Pravdaže neviem, či budú vždy ději přijde na to, že dítě vlastně NECHCEME! daleko od domova. Díky velké Boží milosti
cítiť moje dobré úmysly. Důvodem může být rodinná krize nebo ja- a své manželce jsem mohl prožít až do nej-
Dôverujem Tvojmu požehnaniu, kékoli jiné problémy, které si často způso- hlubšího nitra, co to znamená, přijmout
ktoré ich sprevádza a ochraňuje bujeme sami. No, žádný problém, stát mys- a zahrnout láskou zcela cizí dítě, které nik-
ich na ceste, aby ustavične rástli v svätosti. lel na všechno, je tu „Domov“. Nakonec do- do nechce, kterému bylo velmi ubližováno,
Amen. A. N. mov jako domov. Tam ti bude dobře, tam a stát se mu tátou se všemi radostmi i sta-
16