Page 10 - Časopis Rozsievač 4/2021

Historie

Svoboda svědomí

„V čem spočívá duchovní svoboda? Jistě ne z Písma potvrzujících ten náhled, který pod-
v tom, že by každý mohl dělati, co se mu lí- porovala, a snižovala počet dokladů a vysvět-
bí. Není svobodný otrok zlých náklonností, lovala po svém ty, které uváděla druhá strana
špatných zvyků a různých vášní. Svoboden jako důležité. Tak vznikaly výtky, že všechno
je, kdo je prost tyranie zla, sobectví a hří- lze dokázat z Písma, které pak pro tyto ne-
chu... ...Pravá duchovní svoboda není ne- shody bylo považováno za nejistého vůdce.
pořádek, ale harmonie vůle lidské s vůli Bo- Tato charakteristika Písma naproti tomu vy-
ží... ...Mohou člověka vysvoboditi morální zdvihuje jeho úplnost. Není jednostranné, svým odpůrcům ukázat, kým ve své podstatě
rady, nauky a předpisy? Nikoli! Kristus je nýbrž uvádí na svém místě každou část prav- jsou a čemu věří. Aby dali ostatním najevo,
náš vysvoboditel... ...Život duchovní svobo- dy. Když postoupíme jen krátce v čase, dos- v čem se od ostatních církví liší. Aby prokáza-
dy jest život pokoje, klidného svědomí a ra- táváme se do roku 1612, tedy do roku, kdy li před svými nepřáteli, že jsou opravdu křes-
dostného srdce.“ byl v Anglii ustaven první baptistický sbor. ťané, jejichž normou je Písmo svaté. V tomto
(Rozsévač č. 8, rok 1951 – bratr kazatel Tento sbor založili angličtí vyhnanci, kteří smyslu musíme tedy chápat i tuto konfesi
Karel Čermák, Argentina) se právě vrátili z Holandska. (Skupinku vedl Johna Smytha.
právník Thomas Helwys.) Ještě téhož roku vy- Pro naše téma je důležitá věta: „Státní úřed-
Téměř sedmdesát let stará slova, a jak aktuál- dal Thomas Helwys knížku s názvem „Krátké ník nemá z titulu své funkce co zasahovat do
ní i v dnešní době! Svoboda, duchovní svo- prohlášení o panství hříchu“. náboženství či otázek svědomí, nutit lidi k té
boda! Život plný pokoje, klidného svědomí A proč tento spis zmiňuji? Obsahem a smy- či oné náboženské formě nebo nauce, ale
a radostného srdce! Duchovní svoboda, svo- slem tohoto spisu je jasný a naléhavý poža- má ponechat věci křesťanského náboženství
boda svědomí měla v baptistickém prostředí davek naprosté náboženské svobody. Podle individuálnímu lidskému svědomí, neboť
vždy své nezastupitelné místo. Nejsem teo- Thomase Helwyse jsou královi poddaní zo- Kristus je jediný Král a Zákonodárce církve
log, zajímám se o historii, a proto se chci na tročeni hierarchií, arcibiskupy a biskupy angli- a lidského svědomí.“
tuto otázku podívat z hlediska dějin. Jestliže kánské církve, kteří je nutí přijmout jejich uče- W. T. Whitley, který se zabýval historií baptis-
mluvím o baptistickém prostředí, musím za- ní. „Nechť král odstraní jejich dočasnou moc mu a především historií Johna Smytha, napsal
čít své historické „putování“ u anabaptistů. nad lidmi a dovolí jim užívat toliko dvou- o té první skupince následující: „Setřásli jho
I když nejsou předchůdci baptistů, mají stranného meče Božího slova a meče Ducha antikristovského ujařmení a jako svobodný
mnoho společných důrazů, mezi jinými prá- svatého... Protože ani král, který je jen smrtel- lid Páně se spojili (skrze smlouvu Páně) k bu-
vě myšlenku svobody svědomí a nábožen- ný člověk a ne Bůh, nemá moci nad nesmr- dování církve ve společenství evangelia, k cho-
ského přesvědčení. telnými dušemi svých poddaných, aby určo- zení po jeho cestách, jak je poznali nebo ješ-
Anabaptisté odmítli „polovičatou reformaci“ val zákony a nařízení pro jejich víru a dosazo- tě poznají, a to podle svého nejlepšího svě-
Luthera i Zwingliho. Bratři, kteří stáli u zrodu val duchovní panství nad nimi.“ domí a s pomocí Boží, ať je to stojí cokoliv.“
anabaptistického hnutí, vycházeli většinou Požadavek náboženské svobody je vyjádřen Bylo by jistě zajímavé hovořit dále o vývoji
z okruhu curyšského reformátora Huldrycha slovy: „Náboženství každého člověka je zá- dalších baptistických sborů, ať už v Holand-
Zwingliho, ovšem brzy ho předčili nejen ležitostí Boha a jeho samého.“ Pro svou víru sku, v Anglii nebo jiných evropských zemích.
v radikalitě svého učení, ale především v od- a přesvědčení byl Helwys ještě v roce 1612 Domnívám se, že pro naše dnešní téma je
danosti pravdě Slova Božího. Kromě jiného zatčen a zemřel ve vězení. Ale raději položil podstatné zmínit jenom tzv. „Baptistické
zdůrazňovali již od počátků svého hnutí pl- svůj život, než by odvolal nebo změnil svůj vyznání víry“ z roku 1689.
nou svobodu vyznání, osobní víru. Můžeme postoj. Pevně vyznával, že víra je osobní obe- O tomto vyznání napsal Charles Spurgeon
si v tuto chvíli připomenout například jedno- cenství s Bohem, že o ní může rozhodovat, pro svůj sbor následující: „Tento malý svazek
ho z anabaptistických mučedníků, Heinricha odmítat ji či přijmout jen každý jednotlivec. nebyl vydaný jako autoritativní řád nebo ko-
Müllera, který byl od roku 1581 vězněn spo- Nemůže to za něj učinit ani rodina, ani církev dex víry, jímž byste měli být spoutáni, ale
lečně s Jakubem Mändlem ve švýcarském mě- nebo stát. jako pomůcka v rozepřích, pro utvrzení víry
stečku Zurzach a byl zde podroben křížové- A v této souvislosti není možné nezmínit a jako prostředek pro vzdělávání spravedli-
mu výslechu před městkou radou a mnoha Johna Smythe. Stejně jako Thomas Helwys vých. Mladší členové našeho sboru v něm
přihlížejícími. Při tomto výslechu vyznal: „Ne- patřil k těm, kteří odešli z Anglie do Holand- najdou souhrn teologie, jakýsi malý kompas,
utlačujte mé svědomí, vždyť víra je dar Boží ska, konkrétně do Amsterodamu, aby unikli a díky biblickým důkazům budou připraveni
a nemá být ovlivňována kýmkoliv jiným. Ta- útokům nejen ze strany státní správy, ale k obhajobě naděje, kterou mají.“
jemství Boha leží ukryté a je jako poklad na i anglikánské církve a její hlavy, krále Jakuba I. Čeští baptisté znají toto vyznání pod názvem
poli, který nikdo nemůže najít, dokud mu je Ovšem ani v Amsterodamu se John Smyth „Vyznání víry a zřízení u víře pokřtěných kře-
Duch Pána neukáže. Tak vás prosím, vás, slu- necítil dobře ve svém původním sboru – tzv. sťanů, většinou baptistů zvaných“, přelože-
žebníky Boží, nechte mou víru svobodnou.“ sboru independentů (nezávislých) – šlo na- ném v roce 1886 do českého jazyka.
Ve chvíli, kdy mluvím o anabaptistech, musím příklad o otázku financování magistrátem (Překlad byl ovšem pořízen z německého
připomenout i „vyznání“ Hanse Dencka, ně- města nebo bohatými anglickými sponzory, jazyka, do kterého se dostal díky br. Johannu
meckého teologa a jednoho z vůdců ana- ale především o otázku křtu. Proto se spo- Gerhardu Onckenovi, zvanému otec konti-
baptistů, který poznal, že: „nemůže rozumět lečně s některými souvěrci v roce 1608 nentálních baptistů.) Určitě i pro české bap-
Písmu pouhým povrchním čtením, ale že s tímto sborem rozešel, pokřtil nejprve sám tisty platila slova Charlese Spurgeona. Nejed-
Duch svatý je odhalil jeho srdci a svědomí.“ sebe a poté skupinku svých souvěrců. nalo se o žádný řád či kodex víry, ale o pro-
Nejdůležitější pro něj bylo živé vnitřní Boží Následně tato malá skupinka založila sbor, klamaci pro ostatní církve, kdo baptisté jsou
slovo. Spory o učení nebyly podle tohoto te- v němž bylo dobrovolné členství založeno a na čem záleží jejich víra. Vždyť po ustavení
ologa vždy vedeny na obranu pravdy z jedné na osobním vyznání víry a křtu na vyznání víry. prvního sboru baptistů v Čechách členové
strany a omyly na druhé straně. Často nesho- Již v roce 1608 napsal John Smyth „Konfesi sboru nepožádali o uznání státem.
dy vznikly z toho, že jedna strana zdůrazňo- – vyznání víry“ pro tento amsterodamský Věřící, kteří tvořili české baptistické sbory, se
vala jednu část pravdy a druhá strana mezitím sboreček. Pokud došlo k sepsání a vydání vykazovali jako občané bez vyznání. Věrnost
kladla důraz na jinou část téže pravdy. Každá „vyznání víry“, vždy šlo spíše o proklamaci, baptistickým zásadám brali tehdy jako samo-
ze stran potom předložila řadu dokladů kterou chtěli baptisté ostatním církvím nebo zřejmost, i když státem uznané církve na ně
10 10