Page 9 - Časopis Rozsievač 4/2021
P. 9

Svědectví pracovníka české redakce Rádia 7...





         Proti toku času




          Tuším, že letos uplyne krásné čtvrt století   pořád matlám dohromady a často píšu tak  Rádio 7 je společný projekt internetové-
          od okamžiku, kdy jsem začal spolupraco-  krkolomně, že to po sobě nahlas ani nepřeč-  ho a satelitního vysílání, za kterým stojí
          vat s TWR.                         tu. Co teprve ti chudáci, co to musejí poslou-  česká a slovenská redakce TWR. V tomto
          Není vůbec špatné vypravit se ve vzpomín-  chat.                      seriálu představujeme skrze svědectví
          kách proti toku času, je totiž za co být vděč-  Nicméně, pro mě to byla skvělá průprava na   pracovníky české redakce této stanice.
          ný. Máte-li chuť, pojďte se mnou.  roli tiskového mluvčího Asociace pro domácí   Více o jejím vysílání na www.radio7.cz
          V současné chvíli jsem ve vysílání „naživo“   vzdělávání v době, kdy jsme jako rodiče –
          spíše sporadicky. I když mi tuhle volal přítel   domácí vzdělavatelé zápasili o holé přežití.
          z Jižní Moravy, který poslouchá TWR, že se   Moje užší spolupráce začala vlastně mou dr-
          prý bál na Vánoce večer otevřít ledničku, aby   zostí. Ostatně u nás v Polabí (kde nyní žiji
          mě tam taky náhodou nenašel – slyšel mě   a odkud pochází můj starobylý rod, jehož
          během jednoho dne několikrát. Domnívám   kořeny jsme vystopovali nejméně 400 let
          se, že se spíš moc nacpal cukrovím a měl ně-  nazpět) se říká: „Drzé čelo lepší než popluž-
          jaké halucinace.                   ní dvůr.“ O to, abych si vyzkoušel moderaci,
          Skutečnost je taková, že tu a tam zazní ar-  jsem si zcela jednoduše a neomaleně řekl
          chivní „Myšlenka na den“, občas předtočené   řediteli Aleši Bartoškovi po jednom pořadu,
          „Dámy v nesnázích“ a snad jednou-dvakrát   který jsme s Katkou Hodecovou natáčeli
          do roka rozhovor. Upřímně obdivuji techniky  o knihách Návratu domů, kde jsem léta praco-
          z režie, kteří se mnou dělají záznam a pak   val. Moje drzost mi umožnila po několik let
          chudáci musejí pracně vystříhávat moje pře-  spoluvytvářet podobu pořadu „Na křesťan-
          brepty. Kdybych musel sedět u mikrofonu   ské vlně Plzně“. Výkony to byly kolísavé, nic-
          a ještě se poslouchat od mixážního pultu, asi   méně jsem měl úžasné hosty: vědce, teology,
          bych s sebou rychle vyběhl.        religionisty, soudce, kazatele, pracovníky cha-
          Přiznám se, že poslední roky nechci být tolik   rity, maminky, včelaře i děti. Každé setkání za
          slyšet. Asi to souvisí s věkem, kdy přicházím   mikrofonem pro mě bylo soukromým svát-
          na to, že více věcem spíše nerozumím, než   kem, který jsem se pokusil zprostředkovat
          rozumím a mám mnohem víc otázek, než   i posluchačům.                 klopen přáteli, kteří se na cestu života vydali
          odpovědí. A také bych raději, kdyby moje   Práce pastora na sboru (pro kterou jsem pro-  již přede mnou. Bylo jich několik – moji
          texty, pokud za to vůbec stojí, načítal někdo  žil povolání dva roky po svém obrácení a na-  vrstevníci, kluci i holky, ale i zralí lidé víry.
          s hlasem vytříbeným a líbezným. Ten můj zní   plnila se až po dvaceti letech přípravy a zrání),  Vděčím jim za mnohé. Dokázali mě provést
          trochu zastřeně a nakřáple, jak po řádném   spolupráce s TWR, a nakonec i práce v Ná-  mým temným údolím, poskytli mi pomoc
          celonočním tahu. A přitom „čestný royalran-  vratu domů, byla možná jenom díky tomu, že  v pravý čas a díky nim tu stále jsem.
          gersovský“, že už dobrých pětatřicet let neflá-  mi ve dvaceti letech zkřížil cestu Ježíš (a letos   A pomohli mi růst. Stejně jako mi pomohly
          muji. Tady musím pochválit děvčata z redak-  tomu bude už 35 let). V době, kdy jsem ztra-  vyrůst stovky kvalitních knih, které jsem mohl
          ce, která se mnou natáčejí – už roky mě honí   til iluze o dobrotě lidí (i své vlastní) a neměl   za svůj život přečíst.
          k doktorovi přes hlasivky a pečují o mě čaji   jsem chuť nějak pokračovat v životě dál. Pro-  To nejlepší, co mě na mé pozemské pouti
          a dobrotami, kdykoli zavítám do budovy   žíval jsem vnitřní konflikty, konflikty s rodiči   potkalo, jsou moje „svatá“ manželka a báječ-
          TWR. Ale znáte to, chlap se doktorů bojí, čaj  a přáteli a nakonec i konflikty se státní mocí   né čtyři děti (tři již dospělé).
          a dobroty rád pozře. Vlastně ani nevím, co   (nic hrozného, jen dva výslechy na STB, ale   Nejvíce však vděčím Ježíši, který se pro mě
          všechno jsme spolu už natočili. Ale asi na   pro nezkušeného a rozhodně ne statečného   stal tou jedinou vzácnou perlou, tím jediným
          tom tolik nezáleží. Pro mě bylo vždycky to   dvacetiletého kluka to bylo víc než dost).  potřebným (jak říká můj oblíbený Komenský).
          podstatnější, jestli to posluchačům poslouži-  Byla to pro mě těžká doba, na kterou mě   Skutečným pokladem, pro který stojí za to
          lo k něčemu dobrému – třebas i jen k tomu,   nikdo nepřipravil. A to přestože jsem prožil   žít i umírat, pro který stojí za to znovu po pá-
          že se po poslechu mého povídání „zdravě   normální, celkem radostné dětství – i když   dech povstávat a všeho nepodstatného se
          namíchnuli“.                       v době Husákovy normalizace, přesto v dob-  odříkat. Tak takhle to se mnou je, no.
          Hodně významné pro mě byly semináře, kte-  ré, celkem stabilní rodině, s chápajícím star-
          ré pro své spolupracovníky uspořádalo TWR   ším bráchou, věřícími prarodiči (i když jsem   P. S.
          před dvaceti lety – tehdy jsem se naučil lépe  jejich víře nerozuměl) a mezi dobrými spolu-  A teď si to zkuste schválně nahlas přečíst jako
          pracovat s textem, pochopil, že existují čtyři   žáky a kamarády.     byste to natáčeli pro rozhlas.
          druhy češtiny (spisovná a nespisovná, psaná   V době své životní krize jsem byl naštěstí   Docela krkolomné, že jo?
          a spisovná, nespisovná hovorová), i když to  (tedy správně křesťansky „Díky Bohu!“) ob-  Petr Plaňanský, pastor KS Nymburk

         BEZ LÁSKY – je život nesnesitelný   zivně, přece často zakoušejí, že se jejich cit
                                             mnohdy promění v nenávist, žárlivost, pom-
          Člověk ve svém nejhlubším nitru ví, že se mu   stu, dokonce i v ochotu milovaného člověka
          život vydaří jen tehdy, bude-li smět milovat   zahubit. I když je láska ještě v plné síle, přece
          a být milován, bude-li smět lásku zakoušet   se do ní mísí pochybnosti, zda mě ten druhý
          i rozdávat. Bez ní se život stává peklem a je   skutečně miluje. Odrážet takové myšlenky
          nesnesitelný. Bez lásky je sice možno vytvořit   není vůbec lehké: mohou se uhnízdit v srdci
          veliká díla, být slavný a obdivovaný. Naplnění   a zatemnit je. Cítíme, že šťastná láska není
          však bez ní dojít nelze. Život bez lásky je   zdaleka samozřejmost – vždycky je ohrožena
          prázdný a chladný.                 pochybami o lásce druhého a vlastní neschop-
          ŠŤASTNÁ LÁSKA – není samozřejmostí  ností umět milovat.
          Ač lidé touží po pravé lásce jakkoli inten-                    A. N.
                                                                                                              9 9
   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14