Page 15 - Časopis Rozsievač 2/2021

Svědectví

Milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému

(Ř 8, 28)
Toto je verš, který i mnoha věřícím dělá váž- slov, která obsahoval, byla asi třetina dosti
né problémy. Je tomu skutečně tak? Lze to vulgárních!
brát doslova? Alespoň někdy ano! Až doposud jsem se pohyboval v prostředí
zcela odlišném – věřící rodina více méně
Bylo to již dávno, v hluboké totalitě, počát- intelektuálně a umělecky zaměřená, praž-
kem šedesátých let minulého století. Stu- ský vinohradský sbor BJB, rodinní přátelé
doval jsem posledním rokem na gymnáziu byli kultivovaní a slušní lidé, střední škola,
(tehdy Střední všeobecně vzdělávací škole) která tehdy pro mne znamenala celkem
a připravoval jsem se na přijímací zkoušky bezstarostný život. Zkrátka život tak říkajíc
na konzervatoř – obor klarinet. Původně „v rukavičkách“. Až nyní jsem měl možnost začínala móda krátkých sukní a širokých
jsem chtěl studovat architekturu (a jít tak ve poznat i tu drsnější stránku života, to, jak by spodniček (jenom těsně pod kolena! – mi-
šlépějích svého otce), ale na poslední chvíli také mohl můj život vypadat. A tato „stude- nisukně přišly až později) a zažili jsme např.
jsem si to rozmyslel a k radosti rodičů – ná sprcha“ přinesla po cca dvou měsících scénu, kdy jedna naše spolužačka přišla
zejména matky, která si vždy přála, abych se své ovoce v podobě rozhodnutí odevzdat takto oblečená do školy a navzdory skuteč-
věnoval hudbě – jsem se přihlásil na kon- svůj život zcela Pánu Ježíši! Jak jsem již řekl, nosti, že to byla dcera velvyslance (v které
zervatoř. Rodiče pro mne v tomto ohledu vyrůstal jsem ve věřící rodině, v láskyplném zemi, to si už nepamatuji), tak ji ředitelka
udělali maximum, a díky svým známostem prostředí, po hmotné ani duševní stránce školy okamžitě poslala do ředitelny převlék-
mi zařídili, aby mne na přijímací zkoušky mi nic nechybělo, byl jsem v podstatě již nout a sundat širokou spodničku...
připravoval profesor, který na konzervatoři dávno „věřící“, - ale rozhodnutí vydat svůj Nyní jsem přišel na konzervatoř a to byla
vyučoval a u něhož jsem měl nadále stu- život cele Pánu, to jsem stále odkládal. Stále vyšší střední umělecká škola, kde vládla na-
dovat. Pilně jsem cvičil a věřil, že u zkoušek jsem se k tomu nedokázal odhodlat, i když prostá svoboda a tolerance. Nutno dodat,
obstojím a budu přijat. Nutno ještě pozna- v minulosti jsem již několikráte prožíval při že to byla střední škola smíšená, tedy že
menat, že v tom roce se na obor klarinet evangelizacích silné nutkání zvednout ruku. tam byli žáci, kteří přišli rovnou z deváté
hlásilo více než třicet uchazečů a přijato jich Když jsme pak o tom v listopadu po křtu třídy základní školy, a také žáci již s maturi-
bylo jen šest. No a já jsem mezi nimi nebyl! v rodinném kruhu hovořili, mohl jsem již tou. V některých předmětech jsme se pak
Nebral jsem to nijak tragicky, tak to za rok matce říct: „Vidíš, k čemu to bylo dobré, že setkávali společně. Tedy mládež zcela „ne-
zkusím znovu a třeba se to už povede, ale jsem se nedostal na konzervatoř? Pokračo- zralá“ a ta poněkud „zralejší“. Kouření na
zejména moje matka z toho „byla špatná“ vání více méně bezstarostného studentské- záchodech i jinde bylo zcela běžné a nikdo
a dělala si o mne velké starosti. Bylo totiž ho života by mi asi takový rozhodující im- to nepostihoval, někdy si šel pan profesor
nutné jít někam na rok „do práce“ a pak to puls nepřineslo!“ společně zakouřit se svými žáčky (i těmi
zkusit znovu. Opět ze známosti bylo něco „nezralými“). Když se někomu nechtělo jít
domluveno – tentokrát prostřednictvím na vyučování, tak se šlo místo toho do hos-
mého spolužáka, nikoliv aktivitou rodičů pody na pivo (někteří kantoři nepsali ani
– a sice mechanik v opravně elektrospotře- docházku, takže postih v podobě neomlu-
bičů. Avšak zase to nevyšlo, protože, jak se vených hodin vůbec nehrozil). Ve škole se
ukázalo, to bylo nedorozumění a já bych se běžně pohybovaly mladé studentky baletní-
nejprve musel elektromechanikem vyučit! ho oddělení v přiléhavých trikotech (a větši-
A tak jsem nakonec, už v polovině září, na- nou to byly dívky velmi hezké), a nejednou
stoupil jako nádeník na stavbě silnic, na pra- jsem byl svědkem toho, jak se takto oděná
covišti, kterému šéfoval můj bratránek. Na jaře jsem se na druhý pokus na konzer- baletka vrhla na schodišti školy nějakému
Máti z toho byla celá zničená, k čemu že mi vatoř již dostal a po obdržení oznámení, spolužákovi do náručí se slovy: Miláčku...
to bude dobré, a co když si tam poraním že jsem na školu přijat – bylo to počátkem Inu, prostředí skutečně poněkud bohémské
ruce a nebudu pak moct hrát a tak podob- dubna – jsem zaměstnání ke konci dubna a pro nezralého mladého člověka plné nej-
ně. Znáte to, matky jsou někdy až příliš sta- ukončil a následovaly moje nejdelší prázd- různějších nástrah a pokušení. A tady jsem
rostlivé. Musím říct, že to pro mne byla niny v životě (celkem 4 měsíce!). Když jsem si teprve v plné míře uvědomil, jak to mohlo
v jistém smyslu docela tvrdá škola, ale uži- pak nastoupil na konzervatoř a trochu se být i pro mne „nebezpečné“, kdybych se do
tečná. Asi čtvrtina zaměstnanců té stavby seznámil s novým prostředím, tak jsem si tohoto prostředí dostal jako neobrácený,
byli bývalí trestanci, a většinou to byli lidé teprve uvědomil, jak bylo moje rozhodnutí bez biblických morálních „mantinelů“.
– řekněme „hrubšího zrna“. Můj první pra- svěřit život do rukou Pána Ježíše před nás- A tak jsem mohl po prvních zkušenostech
covní příkaz, který jsem od mistra dostal, tupem na konzervatoř důležité! Školní pro- znovu své matce připomenout, k čemu to
ani nemohu opakovat, protože z cca deseti středí na základní škole je asi všude stejné bylo dobré, že jsem se napoprvé na konzer-
nebo podobné. Střední škola, kterou jsem vatoř nedostal.
absolvoval, byla svým způsobem trochu vý- A ve škole? Několikráte se mi stalo, že něk-
jimečná. Byla vedena velmi přísně, řekl bych, do ze spolužáků mi řekl: „Co to je s tebou,
že tam vládl až „vojenský“ režim. Každé rá- seš nějakej jinej, nechodíš s náma do hos-
no v 7:45 jsme všichni museli nastoupit pody, nekouříš, nepiješ, proč?“ A tak, aniž
před školou do skupin podle tříd a pak bych se snažil navodit vhodnou situaci, byla
teprve následoval postupný přesun do bu- zde příležitost ke svědectví: „Proč? – pro-
dovy. Neexistovalo přijít do školy pozdě, tože jsem svůj život svěřil do Boží režie
protože u vchodu byla vždy služba, která a nemusím už hledat žádné náhražky ani
nemilosrdně zapisovala každého opozdilce, krátkodobý únik z šedé reality. Protože mo-
který přišel později než v 7:45, a následova- je nynější realita je mnohem krásnější, plná
la poznámka do žákovské knížky. Kouření naděje a lásky. Protože Pán Ježíš – Boží Syn,
na záchodě ve škole byl přímo „zločin“, za se stal mým skutečným přítelem!“
který by asi hrozil vyhazov ze školy. Tehdy Libor Mathauser
15