Page 13 - Časopis Rozsievač 1/2020

...a zamyslenie zo života

mimo prostor modlitebny byla zakázaná Boží milost, která pro-
a byla dovolena jen shromáždění nahlášena vázela naše sbory po
a povolena a kázat mohli jen bratří s tzv. stát- celé uplynulé období.
ním souhlasem. Vraťme se teď k uve-
I když se asi tak po r. 1960 situace pro církev deným textům z Bible,
zmírnila, stále platila veškerá dřívější omezení z knihy Nehemjáše
pro duchovní činnost. Kazatelé, ale i mnozí a z Pavlova dopisu
další bratří a sestry se ve své činnosti často Korintským. Izraelité
pohybovali na hraně zákona a nejednou i za v době Nehemjáše
hranou. Ve sborech byly pořádany nelegální pokorně vyznávali
letní tábory, pašovala se duchovní literatura, Boží péči, Boží věr-
konala se i tzv. nenahlášená shromáždění nost, ale také nepo-
a uskutečňovaly se i nekontrolované kontak- slušnost Bohu svých
ty s bratry ze zahraničí. Tito bratří a sestry předků. Jistě, i naše duchovní a početní si- a nejednou z nepřátel evangelia oddaní Bo-
riskovali různé represe, ztrátu státního sou- tuace by mohla být jiná, kdybychom byli po- ží služebníci.
hlasu, případně i vězení. Díky jejich odvaze slušnější Pánovi církve a horlivější v Jeho díle. Naši duchovní předkové v drtivé většině ne-
a statečnosti Boží dílo v našich sborech ne- Kolik toho lidského, tělesného mařilo a maří byli v dnešním slova smyslu teologicky vzdě-
šlo přesně podle tehdejších zákonů a podle Boží dílo! laní. Přesto byli obohaceni Božím slovem,
přání státní správy, ale často vybočovalo O to více vyniká Boží milost a jeho dobroti- prožili znovuzrození, byli vedeni a posilováni
z úzkých mezí daných proticírkevními záko- vost. Když si Izraelité uvědomili hříšnou mi- Duchem svatým. Byli to písmáci, misionáři,
ny. Mnozí tak mohli skrze odvážnou službu nulost svého národa, museli s velikou vděč- praktičtí křesťané. Jejich svědectví o Ježíši
přijmout duchovní povzbuzení. Tolik ale- ností chválit Boha za jeho dobrodiní. Vždyť Kristu a příklad jejich života se nesly přes dal-
spoň stručné ohlédnutí do minulosti naši Hospodin se o svůj lid vždycky staral, nic ší generace až k nám.
Jednoty. Něco z toho si pamatuje starší ge- jim nescházelo. Tehdejší duchovní vedoucí Nebylo vše ideální, ale Boží milost přenesla
nerace, ale ti mladší to ví jen z vyprávění ne- Izraele vyzvali lid: „Povstaňte, dobrořečte naše sbory přes těžká období vnějších tlaků,
bo ze čtení. Hospodinu, svému Bohu, po všecky věky.“ ale i přes všelijaké slabosti, nedostatky a sel-
Náš dík patří těm, kteří horlivě pracovali v do- Apoštol Pavel viděl toto Boží dobrodiní ješ- hání. Mění se společenská situace pro církev,
bách příznivých, i těm, kteří se nezalekli, ale tě hlouběji a napsal korintským: „Stále za vás ale také ne vždy jsme my, věřící, stálí a ve
pracovali i v dobách nepříznivých, dokonce děkuji pro milost Boží, která vám byla dána všem věrni svému Pánu.
i v situacích přímo nebezpečných. Bez horli- v Kristu Ježíši; On vás obohatil ve všem, Kdo se však nemění, je Ježíš Kristus, On je
vosti, obětavosti, vytrvalosti žádné duchovní v každém slovu i v každém poznání.“ Boží tentýž včera i dnes i na věky. Proto se může-
dílo nemůže uspět. milost je nám dána v Kristu Ježíši. Naši du- me s vděčností ohlížet na uplynulých 100 let,
Především však náš dík patří Pánovi církve, chovní předkové uvěřili v Ježíše Krista jako ale také s nadějí hledět vstříc budoucnosti.
který pudil dělníky na Boží vinici, dával jim svého Spasitele a Pána. On změnil jejich ži-
odvahu v těžkých situacích a vytrvalost v pře- voty; z ateistů se tak stali věřící, z formálních Milan Kern
konávání mnoha překážek. Byla to veliká a tradičních křesťanů křesťané opravdoví, Kázání na konferenci 100 let spolu

Buď tu ostane on, alebo ja mám, mám tu so sebou,“ povedal neznámy
a vstal od stola. „Ďakujem pekne za jedlo,“
pozrel smelo na gazdinú, ktorá znova hlas-
nejšie zopakovala, lebo sa jej zdalo, že ju
Martin si postavil dom z dreva na brehu ma- spať, ale poďte dnu, zohrejete sa, aj si niečo nepočúvajú: „Prepáčte, ešte raz sa opýtam,
lej rieky. Najbližší susedia bývali viac ako kilo- zajete,“ pozýval Martin chlapa strednej pos- lebo vás veľmi ľutujem, že sa takto ponevie-
meter dolu v dedine. Dom si postavil podľa tavy a otvoril mu dvere. Ten sa bránil: „Ale rate v zime a v snehu. Neodpovedali ste mi,
vlastných plánov a všetky práce urobil väčši- mne by to tu stačilo, som navyknutý.“ „Poď- či máte rodinu a či máte kde bývať?“
nou sám, lebo rád pracoval s drevom. Ne- te, poďte,“ tlačil chlapa cez otvorené dvere, Odpoveď zaznela prekvapujúco nahlas: „Ro-
dávno sa oženil, a tak už nie je sám. Pracoval „lebo nám nafúka.“ Cez otvorené dvere na- dina kašle na mňa a ja na nich! Neznášam,
ako drevorubač, pretože keď skončil peda- ozaj vbehla zima. Hosť zastal kúsok od dvier keď ma niekto stále poučuje! Žijem takto
gogickú školu za komunizmu, ako veriaci a rozhliadal sa prižmúrenými očami po miest- sám preto, aby sa za mňa nemuseli hanbiť.“
učiteľ nemohol pracovať v školstve. V ten nosti. „Poďte ďalej, dajte si dolu kabát aj ba- Martin sa odpovedi srdečne zasmial. „Ale to
deň, už skôr večer, sa po príchode z práce ranicu a sadnite si k stolu. Máme čír s bryn- nie je správne, keď žijete takto sám a máte
stretli s manželkou na ceste pri mostíku k ich dzou, naberiem vám.“ Manželka pohotovo rodinu,“ povedala manželka tónom, ktorý
domu. On zoskočil z nákladného auta, ktoré vybrala ešte jeden tanier z kredenca a ponú- Martin počul od svojej manželky po prvý-
viezlo drevo, Marta práve prichádzala od de- kala aj hosťa. Ten si dal dolu kabát, baranicu krát. „Vy mňa nemusíte poučovať, ja viem,
diny. „Nestačil som ešte pozametať mostík položil na stôl k tanierom a nevedel, čo ďa- čo je dobre, a žijem si slobodne,“ odsekol
od snehu. Vitaj doma.“ „Ja rada chodím po lej. Martin mu zobral kabát aj baranicu zo hosť dosť nečakane. „Robiť ako kôň, na to
čerstvom snehu,“ odpovedala s úsmevom. stola a znova ho pozval, aby si sadol. „Dobrú som každému dobrý. Ale v našej rodine sa aj
Keď vošli do domčeka, vnútri bolo príjemne chuť,“ ponúkla gazdiná obidvoch. Hosť sa kone majú lepšie, ako som sa mal ja!“
teplo, pretože ráno naložil hrubé bukové po- dal s chuťou do jedla, bolo vidno, že dávno V tvári mu bolo vidno neskrývanú zlosť pri
lená. Aj teraz, hneď ako vošli, zobral košiar nejedol. Keď dojedli, ponúkli hosťa, aby si spomienke na rodinu. Martin chcel nejako
a vyšiel nabrať drevo. Zrazu zastal a prekva- ešte nabral. „Predstav si, Marta, on chce spať rozhovor ukončiť, preto navrhol: „ Možno by
pený hovorí: „Dobrý večer, kto ste a čo tu ro- vonku,“ povedal Martin so smiechom. „Tu ste si už aj oddýchli.“ Doniesol z izby tkanú
bíte?“ Prihovoril sa chlapovi sediacemu pri vám pripravíme miesto, na lavici pri šporáku. vlnenú gubu a položil ju na lavicu k šporáku.
poukladanom dreve pod strechou. Neznámy Kdeže by sme vás teraz nechali odísť do tej „Tu si môžete potom ľahnúť.“
muž, ktorému nebolo vidno do tváre a bol zimy.“ Marta vstala od stola a zberajúc tanie- Marta sa teraz ozvala dosť vzrušene a nemie-
zakutraný až po uši v kabáte, odvetil: „Dobrý re, oslovila hosťa. „A kde bývate, veď musíte nila to ani skrývať. „Prepáč, Martin, ale ja som
večer, mohol by som tu u vás pod strieškou mať niekde rodinu, svoje veci, posteľ.“ Zaují- sa preto toľko vypytovala na rodinu, lebo
túto noc prenocovať?“ „Pravdaže tu môžete malo ju, prečo sa takto túla. „Všetko, čo podľa mňa, keď má niekto rodinu, mal by
13