Page 53 - 2_studijní opora - modul 11

by si měl učitel uvědomit, aby nedocházelo pak k nespravedlivému

trestání žáka, které by mohlo následně vyústit v pocit méněcennosti

dítěte (Fialová, 2011).

Enechetický syndrom je pravým opakem syndromu předchozího, je také

vzácnější. Typickým projevem je zpomalení psychomotorických
a duševních pochodů. Oproti zdravým vrstevníkům se pohyby takového

dítěte jeví jako pomalé, nemotorné, těžkopádné. Tyto děti se drží

osvojeného myšlenkového schématu, těžko se přeorientovávají na jinou

problémovou situaci. V sociálních vztazích jsou ostýchavé, nesmělé a jen

velmi těžko se zapojují do kolektivu. Pokud si toto dítě vybuduje k
někomu důvěru, pak se ho drží s vytrvalou příchylností, až dotěrností

(Fialová, 2011).

Vágnerová (2005) uvádí výkyvy emočního prožívání jako možné
psychické důsledky epilepsie. Epileptické děti často mívají tendence

k mrzuté náladě, depresivitě, pesimismu, emoční labilitě, impulzivitě,

agresivitě, podezřívavosti a nedůtklivosti. Při posuzování této

problematiky je důležité mít na paměti, že se jedná o poškození mozku,
kde psychické důsledky vznikají na podkladě organické léze, v tomto

případě se tedy jedná o vlivy vnitřní. Ale také vnější vlivy se mohou

podílet na emočním prožívání dětí s epilepsií, a to zejména v oblasti

emocí, kterými jsou radost, smutek. Sama epilepsie jakožto vlastní

onemocnění, které má svůj základ v CNS, negativně ovlivňuje paměť,
pozornost, myšlení. Vztah epilepsie a kognitivních funkcí je velmi složitá

záležitost, která je předmětem neuropsychologie.

Epilepsie postihuje děti mnoha různými způsoby, proto je nutné

přistupovat k nim individuálně. Učitelům je doporučováno, aby položili

rodičům dítěte s epilepsií tyto otázky:

53
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)
Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT