Page 67 - 2_studijní opora - modul 11

Poruchu vědomí lze orientačně rozpoznat jednoduchým způsobem –

pokusem o komunikaci s postiženým, a to zpočátku oslovením, při

neúspěchu mechanickým (případně i mírně bolestivým) podnětem
(zatřesením).

Hodnocení stavu vědomí dle reakce postiženého na vnější podnět:

 komunikuje sám bez podnětu → nejde o poruchu vědomí;

 reaguje na oslovení → nezávažná porucha vědomí;

 reaguje na mechanický podnět → závažná, ale ne kritická

porucha vědomí;
 nereaguje na žádný podnět → kritická porucha vědomí.

Postup resuscitace u dítěte

Dítě musí být v poloze na zádech s mírně zakloněnou hlavou. Pokud je

na místě více zachránců, měl by jeden z nich trvale udržovat mírný
záklon hlavy. Základním výkonem resuscitace, jehož správné provádění

má pro většinu postižených rozhodující význam, je ovšem „nepřímá

masáž srdce“ neboli stlačování hrudníku směrem k podložce.

Otočíme postižené dítě na záda a stlačujeme hrudník v jeho středu

(průsečík bradavek) frekvencí asi 100 stlačení za minutu do hloubky asi

4–5 cm. Pokud je po ruce defibrilátor (AED – přístroj pro obnovení činnosti

srdce pomocí elektrického výboje) můžeme jej použít.

Dýchání z plic do plic provádíme tehdy, pokud jsme ochotní je

provádět! U dětí - vzhledem k předpokládané příčině zástavy oběhu

(respirační etiologie) má však svůj význam, v ostatních případech je jeho
význam sporný. Pokud zachránci dýchají špatně, je to pro postiženého

spíše horší, než když bude dýchání z úst do úst prováděno.

67
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)
Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT