Page 9 - Časopis Rozsievač 4/2019

Svědectví pracovníka české redakce Rádia 7

Chtěla jsem být čistá pořád

Moje cesta poznávání Boha byla v samém znání hříchů. Pamatuji si tu hanbu všechno Rádio 7 je společný projekt internetové-
počátku v mnohém usnadněna tím, že jsem to na sebe říct, lítost nad tím, že na tom vel- ho a satelitního vysílání, za kterým stojí
se narodila do rodiny římskokatolických křes- kém kříži umíral Pán Ježíš kvůli mně a mým česká a slovenská redakce TWR.
ťanů. Osobní víra v Boha se však nedá ani špatnostem, a také tu radost a pocit čistoty, V tomto seriálu představujeme skrze
předat ani vnutit – ale může se žít a druhé když jsem to na sebe všechno vyklopila a pan svědectví pracovníky české redakce této
k ní vést, inspirovat. Jsme tři sourozenci, kteří farář řekl: Jdi, tvé hříchy jsou ti odpuštěny. stanice. Více o jejím vysílání na www.
vyrůstali v jedné rodině, ale každý z nás to Chtěla jsem být čistá pořád. Roky jsem cho- radio7.cz
máme ve vztahu k Bohu úplně jinak. dívala do kostela téměř každý
K prvním vzpomínkám, které jsem schopna den, chtěla jsem slyšet o Bohu ků, takže se nikdo nemůže
si vybavit, patří ty, kdy večer před spaním se- a o životě s Ním, poznávat chlubit.“ To byla rána. Snaži-
dím v posteli a celá rodina se modlíme. Ho a být Mu blízko. Možná, la jsem se žít tak, abych si
Rodiče nám vytvořili zázemí, ve kterém jsem že dětská duše vnímá všech- „zasloužila“ nebe, žít v Boží
mohla vnímat lásku a přijetí. Do mých pěti no citlivěji, nevím, ale vím, že blízkosti, ale ono to nešlo.
let jsme bydleli na samotě uprostřed lesů. mě to neuvěřitelně naplňova- To stálé selhávání... a tady
I po přestěhování do vesnice jsme tam naho- lo a bavilo. Ne že by se máv- najednou stojí, že spasení si
ře, u babičky a dědečka, trávili spoustu času. nutím kouzelného proutku nikdy nezasloužíme. Protože
Myslím, že mě to místo – příroda, samota všechno změnilo, ale už jsem spasení je z milosti a je to
a ticho – v mnohém ovlivnily a i dnes se tam chtěla žít jinak – tak, aby měl Boží dar. Je to důvod, proč
ráda vracím a patří k mým nejoblíbenějším Pán Bůh ze mne radost. Ježíš umíral za mě na kříži. Jak
místům na této nádherné planetě. Jako snad A když se mi něco nepovedlo, je těžké opustit to, že si něco
pro každé dítě i pro mě byli rodiče tou největ- věděla jsem, že své hříchy zasloužíme, zaplatíme, odči-
ší autoritou. Od malička nás vodili do koste- mohu Bohu vyznat a začít znovu. Důležité níme, vydobudeme vlastním úsilím, vlastními
la a to, že Pán Bůh JE, bylo tak samozřejmé, pro mě bylo i společenství mladých lidí silami. Jak zvláštní prozření, že pýcha je chtít
jako je pro rybu moře. První nesrovnalosti v kostele, do kterého jsem začala docházet si spasení zasloužit a myslet si, že to zvládnu,
přišly až se základní školou. Řekli: Bůh není. – zpívali jsme chvály, scházeli se k modlit- a naopak pokora je přijmout Boží dar a mi-
Docela jasně si pamatuji, jak jsem v těch šesti bám, četli různá zamyšlení, biblické pasáže. lost – bez vlastních zásluh, postavit se pod
nebo sedmi letech seděla na kopci, dívala Bylo to krásné. Jak jsem dospívala, vnímala Kristův kříž a říci: Děkuji, že jsi tam šel a zem-
se nad obzor a přemýšlela o tom, co říkají jsem, že si často kladu otázky ohledně víry, řel pro mě a kvůli mně. A abych se už do bu-
rodiče, co v kostele a co učitelka. Tehdy jsem které pro ostatní nebyly tak důležité nebo je doucna nikdy nemusela trápit tím, jestli věřím
udělala první vědomé rozhodnutí, že věřím neznepokojovaly tak jako mne. Otázky: Proč proto, že mě rodiče nějak vychovali, okolí for-
v Boha... jednoduše mi nešlo přijmout myš- věřím zrovna tomu, čemu věřím? movalo nebo proto, že je Ježíš Kristus moje
lenku, že všechna ta krása kolem mě je tady Z čeho moje víra vychází? Kdybych se naro- cesta, udělala jsem volbu jednou provždy –
jen prostou náhodou. A pak už to byl můj dila v jiném koutě světa, měla bych jinou víru jsi MOJE cesta, pravda i život.
názor, se kterým jsem se netajila a ze které- a věřila bych stejně jako tady a teď? Proč V roce 1992 (čtete správně!) jsem nastoupi-
ho byli učitelé v socialistické škole později Kristus? Kdyby mě rodiče nevedli k víře – la do TWR jako účetní. (Někteří z našich no-
občas dost nešťastní. Nicméně rodiče to se věřila bych vůbec? Kdybych dnes umřela, co vých kolegů v té době ještě ani nebyli na svě-
mnou jako s dítětem neměli vůbec jednodu- by se se mnou stalo, kde bych byla? tě. Díky Bohu za ně!) TWR jsem neznala,
ché a docela si „užili“. Vůbec jsem nebyla Moje víra se proměňovala a potřebovala od- bylo to moje třetí zaměstnání a říkala jsem
vzorné a hodné dítě. Vymýšlela jsem si, lhala, povědi. Došla jsem k tomu, že jestli křesťan- si, že tak na rok... Byla jsem moc ráda, že
kradla mamince peníze, v obchodě ledňáčky. ství z něčeho vychází, pak je to Bible – ale se mohu zapojit plnočasově do křesťanské
Taky mě u toho paní prodavačka načapala. každé náboženství má své svaté knihy, které služby. Záhy se z účetnictví stala okrajová
V první nebo ve druhé třídě jsem dostala od považuje nebo prohlašuje za pravdivé a bere záležitost – přidalo se moderování, zajišťo-
paní učitelky poznámku, kterou měla ma- je za základ a výchozí bod svého učení. vání denních provozních záležitostí, péče
minka podepsat. Protože jsem nechtěla, aby Tak v čem je křesťanství jiné? Trápilo mne, že o hosty a provozní prostory – naprosto mi to
to viděla, podepsala jsem si ji sama, namísto i když se snažím žít správně, stejně vždycky vyhovovalo a TWR s jeho příběhem a po-
maminky. Podpis byl zřetelný a jasný: Maryje. nastane situace, ve které selžu, a tak jsem selstvím si získalo moje srdce. Jak se rozsah
Paní učitelce jsem samozřejmě tvrdila, že to z toho vyvodila, že moje víra je povrchní. vysílání rozrůstal, moje práce se zase více
podepsala maminka. Zajímavé je, že tomu Krátce po sametové revoluci jsem měla mož- zaměřovala na účetnictví, což samo o sobě
lhaní, podvádění, kradení mě nikdo nemusel nost navštívit křesťanskou konferenci. Hlav- už není tak báječné, ale jsem ráda, že svou
učit. Nikde jsem to neviděla, a přesto mi to ním tématem bylo následování Ježíše Krista. malinkou částečkou mohu napomáhat dílu,
tak dobře šlo. Naštěstí to skoro vždycky na- Přednášející vysvětloval nejen historickou vě- které přesahuje můj život.
konec prasklo, takže mi ty lumpárny nepro- rohodnost Bible, ale vykládal biblické pasáže Nemám dost víry na to, abych věřila, že ten
cházely. Byly to s rodiči boje – domlouvali takovým způsobem, jaký jsem do té doby nádherný svět, ve kterém žijeme, vznikl něja-
mi, vysvětlovali, napomínali, trápili se a byli nezažila. Dostala jsem odpovědi na některé kou zvláštní shodou okolností. Nebesa vyp-
nešťastní, když nic nepomáhalo a situace se své otázky a prožila také velký šok. V jedné ravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle Jeho
opakovaly, byl výprask. debatě diskutující řekl: „Vím, že jsem už spa- rukou. Svou řeč předává jeden den druhé-
Já sama jsem však velice dobře věděla, že sený.“ Vzedmula se ve mně vlna naprostého mu, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč
dělám něco, co se nemá, něco špatného, že odporu a říkala jsem si: „Takovou pýchu jsem lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich
je to HŘÍCH. Ale pokušení něco mít nebo se snad v životě neviděla. Nadutec jeden, aby nelze slyšet. Jejich tón zvučí celičkou zemí,
z něčeho vyvléct a vylhat bylo silnější. Mys- se nedivil.“ Ale jen do chvíle, než onen mladík zní jejich hovor po širém světě (Žalm 19, 1–
lím, že se to zlomilo ve druhé třídě, kdy se otevřel Bibli, nalistoval list apoštola Pavla 5)... a já ten hovor slyším a žasnu. Nebesa
v katolické církvi děti připravují k prvnímu sla- Efezským ve 2. kapitole a četl 8. a 9. verš: i země mi vypráví o Boží slávě.
vení Večeře Páně. Předchází tomu poměrně „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení Nemám dost víry na to, abych věřila, že smrtí
dlouhá příprava a samozřejmě zpověď – vy- není z vás, je to Boží dar. Není z vašich skut- všechno končí – nejsem v tomto směru opti-
9