Page 44 - 2_studijní opora - modul 11

záchvatu) jsou charakterizovány jen vnitřním pocitem či prožitkem

pacienta a nelze je poznat ani tehdy, když danou osobu při záchvatu

pozorujeme. Dalším typem je tzv. myoklonie, která se projevuje krátkým
svalovým záškubem bez dalších doprovodných projevů. Absence

představují krátká zahledění bez křečí či pádu, která mohou být

zaměněna za tzv. denní snění či nepozornost. Obvyklé trvání

epileptických záchvatů je v řádu několika sekund nebo minut. Delší
záchvaty se mohou vyskytnout, jsou ale vzácné.

Na vzniku epilepsie se může podílet velké množství faktorů, které svým

působením mění normální nervovou tkáň tak, že se stává náchylná
k produkci záchvatů. Mezi hlavní faktory patří dědičnost, věk, vrozená

nebo získaná onemocnění mozku, systémové choroby, faktory prostředí

aj. Tyto faktory jsou v různé míře odpovědné za opakovaný vznik

záchvatů, či jejich průběh modifikují. Také samotné záchvaty nebo jejich
subklinické výboje mohou v některých případech ovlivňovat různé

funkce mozku. Kombinace těchto různých faktorů vytvářejí alespoň v

některých případech patologické změny mozku, které se mohou projevit

i v období mezi záchvaty různými neurologickými a psychologickými
problémy. Neurologická problematika může buď přímo (např. ovlivněním

endokrinního a imunitního systému), nebo nepřímo (např. mechanizmem

nežádoucích účinků antiepileptik, legislativními překážkami ve vzdělání či

profesním životě atd.) vyvolávat řadu dalších problémů jak medicínských

(např. v oblasti gynekologie a psychiatrie, klinické genetiky,
neonatologie, vnitřního lékařství atd.), tak sociologických. Problematiku

epilepsie tedy nelze zúžit jen na epileptické záchvaty.

Epilepsie je ve většině případů léčitelná. Některé nemocné je možné

léčit pouze úpravou životosprávy, což je také základní a nejjednodušší

přístup k onemocnění. Především jde o zajištění pravidelného

44
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)
Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT