Page 3 - 2_studijní opora - modul 6

1 ÚVOD

Začínající pedagog i pedagog s mnohaletou praxí by měli mimo jiné sledovat
jeden společný cíl: maximální kvalitu a efektivitu vyučovacího procesu, který

připravují a řídí. To se neobejde bez ohlédnutí se na proběhnutou vyučovací
hodinu a zpětného vyhodnocení silných a slabých stránek práce učitele. Shodně

se Švecem (1998) zastáváme názor, že taková sebereflexe činností učitele není
aktuální pouze při vytváření pedagogických dovedností a získávání prvních

zkušeností z učitelské praxe. Také u učitelů s dlouholetou praxí může sebereflexe
usnadňovat proces celoživotního budování a rozvíjení pedagogických

dovedností.

Pojem sebereflexe je chápán jako zamýšlení se nad sebou samým, ohlédnutí se

za svými myšlenkami, pocity, postoji a svým jednáním (Průcha, a další, 2013).
Cílem učitelovy sebereflexe je získat odpověď na otázku, jaký jsem učitel.

Takovou sebereflexi provádí učitel spontánně, intuitivně téměř vždy, kdy se
zamýšlí nad příčinami nevydařené vyučovací hodiny. Řízená sebereflexe však

poskytne hlubší a systematičtější pohled na učitelovu pedagogickou činnost,
pomůže odhalit vzájemné vztahy a souvislosti jednotlivých činností, které učitel

vykonává včetně jejich bohatou provázaností a vzájemnou závislostí.

Na proces sebereflexe přirozeně navazuje proces autoregulace. V odborné

literatuře se můžeme setkat se dvěma přístupy. Pedagogický přístup chápe
autoregulaci jako vnitřní kontrolu a řízení, které se staví do protikladu s vnějším

kontrolními a řídícími mechanismy. Psychologický přístup zdůrazňuje schopnost
člověka jednat svobodně a samostatně, na základě vlastního vědomí jejich

důležitosti nebo zajímavosti (Mareš, 2013). Ve vztahu k činnostem učitele
můžeme autoregulaci zaměřit na různé oblasti výběrem a úpravou činností,

postupů, forem a metod práce učitele počínaje a autoregulací aktuálních
psychických stavů konče.

Pro schopnost sebereflexe i autoregulace jsou důležité určité schopnosti a
dovednosti učitele, jejichž rozvoj se tak zdá být nezbytným.