Page 7 - 2_studijní opora - modul 15

1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY

Cílem kapitoly je, aby studenti byli schopni:

 Definovat pojem specifické poruchy učení
 Klasifikovat specifické poruchy učení

 Popsat příčiny vzniku specifických poruch učení
 Popsat diagnostický proces

 Objasnit proces reedukace

Klíčová slova: specifické poruchy učení, etiologie, diagnostika,
reedukace

V odborné literatuře se můžeme v souvislosti s touto problematikou setkat

s různým označením: specifické poruchy učení a chování, vývojové poruchy
učení nebo taky specifické poruchy učení. Všechny uvedené pojmy zahrnují

termíny jako dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie, dysmúzie,
dyspraxie.

V případě zahraniční literatury můžeme tuto problematiku najít pod následujícími

pojmy: learning disability (americká literatura), specific learning difficulties (Velká

Británie) nebo např. ve Francii pod pojmem dyslexie (Zelinková, O. 2003).

Podle Matějčka (1995) můžeme specifické poruchy učení definovat jako:
poruchy v jednom nebo více psychických procesech, které se účastní

v porozumění řeči nebo užívání řeči a to mluvené i psané. Tyto poruchy se mohou
projevovat v nedokonalé schopnosti naslouchat, myslet, mluvit, číst, psát nebo

počítat. Zahrnují stavy, jako je např. narušené vnímání, mozkové poškození, lehká

mozková dysfunkce, dyslexie, vývojová dysfázie atd. (Matějček, 1995)

Důležité je říci, že tyto poruchy mají individuální charakter a vznikají podle
Zelinkové (2003) na podkladě dysfunkcí centrální nervové soustavy. Specifické

poruchy učení se mohou objevit souběžně s jiným handicapem např. mentální

7
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT