Page 11 - 2_studijní opora - modul 15

Příčiny vzniku specifických poruch učení mohou být jak vrozené

(prenatální, perinatální, postnatální) – vznikají drobným poškozením, kdy

je mozková tkáň zranitelná. Získané v průběhu života vlivem prostředí,
rodiny apod. Svou roli hraje také genetika, často jde i o kombinaci obou

výše uvedených variant. Jak říká Zelinková, O. (2003) v současnosti existují

důkazy o tom že, právě vývojové poruchy jsou ovlivněny několika geny.

Například u dyslexie bylo odhaleno několik genů, které snižují čtenářské
dovednosti směrem dolů. (Zelinková 2003) Jsou uváděny souvislosti

s lateralitou, s poruchou spolupráce mozkových hemisfér s poruchami

vývoje dítěte.

1.2 Diagnostika specifických poruch učení

Otázka diagnostiky je velmi rozsáhlá. Budeme předpokládat, že

percipienti už mají vytvořený určitý teoretický základ v této oblasti.

Obecně můžeme říci, že diagnostika se zaměřuje na hodnocení,

posouzení vědomostí, dovedností a návyků, které si dítě v průběhu

edukace osvojilo, zaměřuje se také na oblasti, které ovlivňují úspěch či

neúspěch dítěte. Výsledkem této činnosti je diagnóza.

Diagnostika po té slouží jako východisko ve výchovně vzdělávacím

procesu a hlavně k reedukaci. Diagnostiku značně ovlivňuje prostředí, ve

kterém je prováděna. Jiná bude diagnostika prováděná ve
specializovaném pracovišti, jiná, která je prováděna ve specializované

třídě, kde je pozorování žáka dlouhodobé, ovlivněné učitelem, žáky,

prostředím.

Diagnózu stanovuje pedagogicko-psychologická poradna nebo

speciálně pedagogické centrum. Po té může být dítě integrováno do

běžného typu základní školy. Nezbytným dokumentem je po té

11
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT