Page 20 - 2_studijní opora - modul 2

3 DOVEDNOSTI PODPORUJÍCÍ TÝMOVOU PRÁCI

3.1 Naslouchání

Naslouchání patří k základním komunikačním dovednostem, které lze úspěšně

trénovat a zlepšovat tak efektivitu komunikace. Naslouchání je složitější proces,

do nějž se zapojuje třídící selekce, kdy vybíráme ze všech vnímaných podnětů
ty, které jsou pro nás v tu chvíli významné, a snažíme se udržet pozornost co

nejdéle. Dobrý posluchač je schopen zvyšovat pozornost i při narůstajícím
komunikačním šumu (hluk z ulice, méně srozumitelný projev mluvčího,

znemožnění čtení neverbálních signálů atd.), neskáče do řeči, snaží se
porozumět sdělením, sleduje neverbální projevy, selektuje důležitá sdělení,

přičemž věnuje pozornost i těm, které nejsou podstatné přímo pro něj.

Rozlišujeme dva základní způsoby naslouchání – aktivní a empatické.

Tento způsob naslouchání nezahrnuje empatii vůči komunikačnímu partnerovi,

podstatou je pozorné vnímání informací a zachycení stěžejní myšlenky, tématu
promluvy, na které potom aktivně reagujeme dotazy, shrnutím, případně

zhodnocením. Komunikačnímu partnerovi poskytujeme zpětnou vazbu, verbálně
i neverbálně jej ujišťujeme, že mu věnujeme pozornost. Tato dovednost je pro

kvalitní komunikaci v týmu velmi potřebná a lze ji soustředěným tréninkem
rozvíjet.

K rozvoji naší dovednosti aktivního naslouchání mohou pomoci odpovědi na
následující otázky:

 Kterým lidem nerad naslouchám a proč?
 V jakém prostředí se mi poslouchá dobře a soustředěně, a naopak v

jakém se mi poslouchá špatně?
 Naslouchám myšlenkám, které jsou pro mě důležité, a zároveň i

pocitům?

20
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT