Page 17 - 2_studijní opora - modul 11

situaci, může tedy docházet k extrémnímu přístupu k dítěti ze strany
rodičů. Za ideální adaptaci rodiny se považuje uspořádání rodinného

života nejen vzhledem k potřebám nemocného dítěte, ale i ostatních

členů rodiny. Existují tři nejčastější odchylky od ideální adaptace, a to

hyperprotektivita, odmítání dítěte a přetrvávající vztek. Celkový životní
styl rodiny se odvíjí od osobnosti rodičů, jejich přístupu k životu a prostředí,

kde žijí. Každý rodinný systém má vlastní pravidla a vyznává určitý

výchovný styl, kterým působí na dítě. Přijetí a vyrovnávání se s

onemocněním vlastního dítěte probíhá různými způsoby a je podmíněno

celou řadou faktorů, jako jsou například: typ nemoci nebo postižení,
etiologie nemoci nebo postižení, individuální charakteristiky nemocného

dítěte, individuální charakteristiky dalších členů rodiny, struktura a

organizace rodinného systému a kvalita vztahů v rodině a prostředí.
(Čonková, 2008)

Adaptace rodiny na nemoc dítěte přináší nové uspořádání rodinného

života, s nímž se definují nové potřeby rodiny. Autorka Pipekova (2006)

uvádí 3 základní potřeby rodiny s nemocným či postiženým dítětem:

 potřeba být informována o stavu a možnostech nemocného dítěte
 potřeba emocionální podpory
 potřeba finanční a sociální podpory

SPOLUPRÁCE MEZI RODINOU A ŠKOLOU

Spolupráce školy s rodinou představuje velice významný faktor efektivity
vzdělávání dětí. Je proto úkolem každé školy vytvořit podmínky pro

fungování partnerského vztahu s rodiči dětí, navázat a pravidelně s nimi

udržovat kontakt, nabízet jim rozmanité formy spolupráce.

Individualizovaný přístup uplatňuje škola nejenom ve vztahu k dětem, ale
také k jejich rodinám a to tím, že dává rodičům prostor pro výběr

takového typu spolupráce, který nejlépe vyhovuje jejich potřebám a

možnostem.