Page 8 - 2_studijní opora - modul 10

3 SPECIFIKA UČITELSKÉ PROFESE

Učitelství je považováno za veřejnou službu. Učitel je tak pod neustálým tlakem

očekávání a požadavků společnosti. Ty se zakládají na tom, že připravuje
mladou generaci pro budoucí společnost (Průcha, 2001).

Prvním ze specifik práce učitele je být neustále mezi lidmi. Učitel je
vystaven pohledu mnoha očí, mnoha hodnotitelů – žáků, kolegů, rodičů,

veřejnosti. Každá z těchto skupin rozumí učitelově výkonu jinak. Pro hodnocení
učitele neexistují objektivní kritéria (Koťa, 2007).

Dalším specifikem je prestiž učitelské profese. Povolání učitele je

českou veřejností hodnoceno jako vysoce prestižní (Průcha, 2002). Sociální

prestiž znamená vážnost, které se lidé určitého společenského postavení těší
(Vašutová, 2004). Při posuzování prestiže profesí může jít o respekt, autoritu,

úctu, blahodárnost, ušlechtilost, potřebnost, vysokou kvalifikaci apod.
(Podlahová, 2004). Učitel musí navíc disponovat specifickými vlastnostmi

a schopnostmi jako je plánování, rozhodování, sebeovládání, zodpovědnost,
psychická odolnost, profesní sebevědomí.

Za jako další specifikum můžeme považovat také feminizaci školství.

Ženský element významně vstupuje do učitelské profese (Vašutová, 2004).
Celkově je u nás mnohem nižší zastoupení mužů na úrovni základního

a středního vzdělávání.

Profesní deformace je také určité specifikum učitelů, protože je vnímána

výrazněji než u jiných profesí. Učitelé často přenášejí do svého civilního života
profesní roli s charakteristickým chováním. Okolí pak snadno identifikuje učitele,

neboť má sklony k napomínání, poučování. Na druhou stranu jsou i pozitivní
projevy vyplývající z charakteru profese: družnost, zvídavost, schopnost

organizovat, zájem o druhé a ochota obětavě pomáhat, smysl pro pořádek

a řád (Vašutová, 2004).

8
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT