Page 8 - 2_studijní opora - modul 16
P. 8

k recipročnímu  podmiňování  a  ovlivňování  činností  a  k očekávání  činností
                  následujících, přičemž za sociální vztah je možné ji považovat jen v případě, že

                  nejde  o  náhodnou  meziosobní  interakci  (Zich  et  al.,  1979).  Sociální interakce,

                  které  mezi  školou  a rodinou,  učiteli  a rodiči  probíhají,  nevznikají  samoúčelně.
                  Jejich  hlavním  důvodem  je  ve  spolupráci  s druhou  stranou  naplnit  vlastní

                  potřeby.

                  Jak jsme již uvedli, těžištěm sociálního vztahu rodiny a školy je kooperace, resp.
                  snaha  o  kooperaci,  spolupráci.  Spolupráce  je  druhem  sociální interakce.  Jde

                  v ní o systematickou integraci úsilí jednotlivců anebo skupin lidí při dosahování

                  společných  cílů  (Kolektív  autorov,  1996).  Spolupráce  jako  jedna  z   forem
                  sociálního  vztahu  je  jev  odvozený  ze  společenské dělby  práce.  Spolupráce

                  rodiny  a školy  by  měla  být  výsledkem  aktivní  dohody,  přijetí  společného  cíle,
                  volby  strategie  a  plnění  průběžných  úkolů  k jeho  dosažení.  Je  zřejmé,  že

                  kooperace,  spolupráce  vzniká  na  základě  vzájemného  přizpůsobení  se,  což
                  v praxi  znamená  jistá  omezení  –  například  v případě  vlastních  specifických

                  hodnot, samostatnosti či vlastního rozhodování.
                  Ne vždy je však sociální vztah naplněný ochotou přizpůsobit se a „rozdělit si zisk“

                  vyplývající  ze  spolupráce,  v takovém  případě  vzniká  konflikt.  Sociální  vztah
                  může mít rozmanitý obsah: nejen spolupráci, přátelství, ekonomickou výměnu,

                  ale  také  konflikt  či  hostilitu.  Takto  v sociálním  vztahu  školy  a  rodiny  není  vždy
                  možné  přesně  stanovit,  zda  je  vztah  jeho  jednajících  členů  solidární  nebo

                  konkurenční. V případě vztahů školy a rodiny jde o naplňování stejných, resp.
                  podobných  cílů,  které  se  však  uskutečňuje  rozdílnými  cestami.  Řešení

                  vznikajícího konfliktu se pak jeví jako podřízení, eliminování zájmů jedné strany.

                  Problematický  vztah  školy  a  rodiny  je  důsledkem  pocitu  ohrožení  jedné  ze
                  zúčastněných stran, též navzájem se vylučujících využívaných vzorců jednání a
                  především kritérií hodnocení všeho, co ve vzájemném vztahu probíhá.


                  Pokud  chceme  vztah  školy  a  rodiny  posoudit,  hodnotit,  blíže  charakterizovat,
                  zjistíme, že jeho šířka to komplikuje. Je potřeba uvažovat o tom, že vztah školy a

                  rodiny  je  možné vnímat  v několika  rovinách,  relevantní vymezení  a  objasnění


                                                                                                      8
                                             Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

                                                                             Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT
   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13