Page 28 - 2_studijní opora - modul 16
P. 28

připravení. Kromě jiného je to důsledek toho, že pokud se během studia adepti
                  učitelství učili projektovat, plánovat, komunikovat, ovlivňovat, ne vždy při tom

                  počítali s rodiči. Tato část jejich profesionality, rozvíjení spolupráce a následně

                  jejich  poradenských  a  konzultačních  dovedností,  jakoby  se  měla  vyvíjet
                  implicitně, až během jejich praktického výkonu ve škole. Získat tedy co nejdříve

                  způsobilost kooperovat s rodiči je dnes záležitostí osobních zkušeností, motivace
                  a snahy, nesporně i odborných preferencí konkrétního učitele.

                  Je  zřejmé,  že  učitel  už  dnes  nemůže  svou  pozornost  centrovat  výlučně  na

                  vzdělávací  obsahy.  Preferování  osobnosti  dítěte  v edukačním  kontextu

                  znamená,  že  jeho  kultivování a  účinkování ve  škole je výrazněji  propojeno  se
                  vším, co může jeho vývoj a prosperitu ve škole ovlivnit. Je potom zřejmé, že při

                  posunu od učitele, který se zaměřuje na to, co vyučuje, k učiteli, který reflektuje
                  i  fakt,  koho  vyučuje,  by  součástí  jeho  profesionality  měla  být  i  schopnost

                  efektivně spolupracovat s rodiči svých žáků. Nutnost poznat rodinu jako zásadní
                  sociální  determinant  edukačních  procesů  považujeme  též  za  součást  trendů,

                  které se v pedagogickém myšlení prosazují směrem ke společenským vědám.
                  Obzvlášť když absolvent školy není jen produktem, ale jeho rozvoj je ovlivňovaný

                  celou  řadou  dalších  faktorů  –  dědičnými  vlivy,  rodinou,  komunitou,
                  společenským klimatem i různými nešťastnými okolnostmi. (Havlík, Koťa, 2007).


                  Učitel se tedy nezřídka ocitá ve vztahu k rodičům v rozporuplné situaci také v
                  podobném  případě.  Individuálně  přistupovat  ke  konkrétnímu  žáku,  zároveň

                  dosahovat cílů vzdělávání ve skupině žáků - může ho to stavět do nepříznivého
                  světla ve vztahu k některým rodičům. To, co pro učitele znamená individuální

                  přístup k jednomu žákovi, se rodiči může jevit jako nespravedlnost vůči jinému
                  žákovi.  V edukační praxi jsme často svědky nepříjemných situací mezi učitelem

                  a  rodičem  pramenících  z toho,  že  rodiče  jsou  citliví  na  zásahy  učitele  při
                  uplatňování  podle  nich  spravedlivého  a  korektního  přístupu  k jejich  dítěti.

                  Učitelé  jsou  nuceni  individualizovat  jednak  svůj  přístup  k žákům,  vystupovat
                  psychologicky kompetentně, v některých případech se ocitají před rostoucím

                  tlakem osudovosti školních výkonů svých žáků (Štech, 2009). Zodpovídají se také


                                                                                                     28
                                             Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

                                                                             Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT
   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32   33