Page 43 - 2_studijní opora - modul 16

Dalším členěním je rozlišování forem na individuální a skupinové. Tak, jak je

dále naznačeno, je možné je aplikovat v preprimárním i primárním vzdělávání.

Mezi individuální formy můžeme zařadit:

- individuální rozhovor s rodičem;

- poskytování nejrůznějších informací o škole, o učiteli, například o struktuře
výchovně-vzdělávacího procesu, o obsahu vyučovacích předmětů,

metodách vyučování apod.;
- pravidelné informování rodičů o pokroku dítěte v učení a v chování;

- internetová žákovská knížka, kde si rodič může zkontrolovat známky,

hodnocení svého dítěte, příp. kde může získat jiné informace od třídního
učitele, či jiných učitelů.

Mezi skupinové formy spolupráce školy a rodiny můžeme zařadit:

- informování rodičů o inovačních programech;
- pozvání rodičů na aktivní či pasivní účast na vyučování;

- společné aktivity s rodiči v rámci různých společenských a
sportovních akcí, či školních projektů;

- organizování besed rodičů s rodiči či jinými pozvanými odborníky.

S. Štech a I. Viktorová (2001) se podobně vyjadřují k potenciálním alternativám,

které určují organizaci a podmínky spolupráce školy a rodiny, učitelů a rodičů.

Svou typologii systemizují a nabízejí podstatné vlastnosti, na jejichž základě je
možné různé formy specifikovat. Je to především míra zprostředkovanosti –

potom můžeme uvažovat o formách přímých (třídní schůzky, konzultační
hodiny, setkání rady školy, rady rodičů, školní slavnosti, návštěvy učitele v rodině

a rodiče na vyučování) a nepřímých (celá písemná komunikace obou stran –
přes žákovské knížky, sešity, listy a prostřednictvím dítěte). Dále jde o sociální

zaměření, v jehož rámci evidují formy individuální a kolektivní. Jiným kritériem je

43
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT