Page 39 - 2_studijní opora - modul 16
P. 39

relevantní  způsob  komunikace ,  významy,  které  dítě  –  žák  takto,  často
                                                     4
                  spontánně,  komunikuje,  jsou  signifikantním  zdrojem  informací  pro  obě  strany.

                  Jde  především  o  více  či  méně  vyžádané  zpětné  vazby,  vlastní  interpretace

                  situací,  okolností,  které  se  doma  i  ve  škole  vyskytují.  Mimořádně  výstižné  je
                  označení  této  pozice  přes  metaforu  -  „dítě  jako  dvojitý  agent“  (Montandon,

                  Perrenoud 1994, citovaní podle Štech, Viktorová 2001). Také vyjádření dítě – žák
                  ve vztahu školy a rodiny, jak jsme již uvedli, reprezentuje skutečnost, že dítě je

                  součástí dvou světů, dvou sociálních skupin, dvou institucí. To predikuje fakt, že
                  v případě  nesrovnalostí  posouzených  přes  optiku  dítěte  může  komunikované

                  obsahy modifikovat, přikrášlit, anebo naopak popírat tak, jak mu to vyhovuje,
                  resp.  tak,  jak  to  může  vyžadovat  druhá  strana.  Děti  –  žáci  využívají  při

                  odevzdávání  informací  promyšlené  strategie,  přičemž  nejlépe  se  uplatňují  při
                  interpretaci  zpráv  a výběru  vhodného  času  k jejich  odevzdání  (Štech,

                  Viktorová, 2001).  Jde o skutečně často až sofistikované postupy, kterými se děti
                                    5
                  –  žáci  snaží,  jak  jsme  už  naznačili,  především  vylepšit,  zjemnit  nebo

                  bagatelizovat  nepříjemnou  situaci  či  negativní  důsledky  svého  chování.  I.
                  Smetáčková  (2011)  realizovala  výzkum,  na  jehož  základě  identifikovala  dvě

                  základní strategie žáků při odevzdávání zpráv rodičům: a) odklad na „správnou

                  chvíli“, kdy budou rodiče dobře naladění a b) odevzdání zprávy později, kdy
                  už  bude  realizovaná  náprava  problému.  Jako  dále  autorka  (Smetáčková,

                  2011)  uvádí,  mezi  těmi,  kteří  neváhají  a  hned  informují,  jsou  ti,  kteří  se  chtějí
                  vyhnout  většímu  problému,  který  by  vznikl  během  jeho  zatajování,  a  ti,  kteří

                  očekávají pomoc, radu od rodičů.

                  Okolnosti, situace a důsledky pojící se s vystupováním dítěte – žáka ve vztahu

                  školy  a  rodiny  jsou  jejich  zajímavou  částí.  Pro  některé  rodiče  jsou  výpovědi

                  4  Učitelka se nemůže spolehnout na to, že pozve rodiče do školy prostřednictvím žáka,
                  může však rodiči vzkázat, aby mu namísto kšiltovky dal teplou čepici.
                  5  Naše osobní zkušenosti to potvrzují. Pokud přejdeme do osobní roviny, můj 12letý syn
                  mi dával podepisovat negativní hodnocení, poznámky v sešitě těsně před odchodem
                  do školy, kdy jsme všichni byli v časovém stresu, můj mladší 7letý syn mě po příchodu ze
                  školy přivítal informací, že má pro mě dvě zprávy: jednu špatnou a jednu dobrou. Dobrá
                  zpráva  zněla,  že  ve  škole  našel  před třemi  dny ztracenou  mikinu,  a  špatná  spočívala
                  v tom, že ztratil bundu, kterou měl oblečenou dnes.

                                                                                                     39
                                             Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

                                                                             Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT
   34   35   36   37   38   39   40   41   42   43   44