Page 23 - 2_studijní opora - modul 9

doporučování až k podněcování (Doušková, Kasáčová, 2002). Cvičný učitel
pak operativně volí přiměřené prostředky, které závisí na mnohých vnějších i

vnitřních faktorech, přičemž se předpokládá, že budou uplatňovány formy

doporučování a podněcování. Ty se jeví jako optimální cesta pro rozvoj
osobnosti praktikanta v roli učitele. I V. Švec (1999) tvrdí, že formy intervence by

měly spíše:

- podporovat rozvoj vymezených složek profesionálních kompetencí;

- nabízet studentům možnosti a šance, jak rozvinout své aktuální
potenciality při osvojování profesionálních kompetencí;

- aktivizovat studenty k efektivnímu osvojení složek profesionálních
kompetencí (např. adekvátní volbou a uplatněním aktivizujících forem a

metod);
- podporovat sebereflexi a autoregulaci učení studentů s využitím

vhodných autodiagnostických technik a nabídkou autoregulačních
strategií.

Nad tím, jak je možné intervenovat při rozvíjení profesních dovedností studentů

na jejich cestě k učitelství se zamyslela i H. Filová (2000). Realizovala jejich
podrobnou analýzu a zjistila, že v tomto kontextu můžeme uvažovat o

intervencích:

- stimulujících - podněcující k opakování úspěšných výkonů a inhibujících -

potlačující nežádoucí, neúspěšné výkony;

- direktivních - požadavky, příkazy, výtky, „dobré rady“, kritika, negativní
hodnocení a nedirektivních - prostřednictvím klimatu třídy, vlastní příklad
či zkušenost kladná i záporná;

- dopředu působících - rady a doporučení pro metodickou přípravu,

výběr učiva, upozorňování na kritické momenty v učivu, chování třídy,
zvláštnosti žáků, omezování „rizikových“ kroků studenta a zpětně
působících - hodnocení – pochvala, kritika;

- zaměřených na žáka, učivo, postupy a profesionální postoje studenta;

23
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT