Page 33 - 2_studijní opora - modul 6
P. 33

jeho  zkušenostmi,  znalostmi  a  dovednostmi,  ale  i  vnějšími  charakteristikami
                  situace a všech dalších vnějších souvislostí. Takto chápaný proces autoregulace


                  Není  přirozenou  výbavou  člověka.  Jde  o  složitý  proces,  který  se  dítě  (ale
                  i dospělý)  učí  ze  zkušenosti.  „Musí  se  mu  postupně  učit  a  lidé  kolem  něj  musí

                  vytvářet vhodné podmínky pro to, aby se mu dítě vůbec mohlo naučit. Ne vždy
                  si  to  dospělí  uvědomují  (…).“  (Mareš,  2013  str.  222)  Dítě  musí  mít  dostatečný

                  prostor  pro  získáván  zkušeností.  „Umetání  cestiček“  obvykle  není  k prospěchu
                  věci, neboť dítě není vystavováno potřebě regulovat své chování. Učitelé si musí

                  uvědomit, že dítě se tomuto složitému procesu teprve učí, a trpělivě dítě vést

                  k samostatnosti a odpovědnosti.

                  Pojem autoregulace můžeme chápat ze dvou pohledů (Mareš, 2013 stránky 223-
                  224).


                  Pedagogické  vědy  chápe  autoregulaci  jako  vnitřní  kontrolu  a  řízení  jako
                  protiklad  k vnější  kontrole  a  vnějšímu  řízení.  Bývá  označován  a  termínem  self-

                  direction a zahrnuje tři dimenze:

                        Sociologická  dimenze  (self-management)  –  žák  pracuje  samostatně,

                         nezávisle na učiteli či spolužácích, řídí sám sebe;

                        Pedagogická dimenze (self-teaching) – žák vyučuje sám sebe;

                        Psychologická dimenze – zahrnuje osobnostní faktory, psychické potřeby,
                         kritické myšlení, odpovědnost apod.


                  Psychologické  pojetí  je  od  pedagogického  poněkud  odlišné.  Autoregulaci
                  označuje termínem self-regulation a chápe autoregulaci jako určitou kontinuální

                  charakteristiku.  Zahrnuje  aktivity,  které  jedinec  uskutečňuje  svobodně,
                  samostatně, na základě vlastního zájmu a zvážení jejich potřebnosti, důležitosti.

                  Jako protiklad stojí aktivity, které jedinec vykonává na základě vnějšího tlaku. To
                  bývá obvykle spojeno s nepříjemnými prožitky (Deci, Ryan in Mareš, 2013, str. 223),

                  které mohou jedince demotivovat a narušovat jeho vnitřní rovnováhu a pohodu.

                  Východiskem  autoregulace  je  vztah  člověka  k sobě  samému.  Projevem



                                                                                                     33
                                             Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

                                                                             Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT
   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38