Page 34 - 2_studijní opora - modul 6

autoregulace je pak podle Nakonečného (1995 str. 237) vědomé sebeovládání
a vědomé sebeprosazování, tedy úmyslné jednání.

Proces autoregulace

Mluvíme-li o cílené, záměrné, aktivní autoregulaci učitelových činností v průběhu

výchovně-vzdělávacího procesu, pak můžeme pozorovat určitý sled kroků, který
vede k účelné změně dosavadních postupů. Pro naše záměry se zdá být vhodný

model Pintricha (in Mareš, 2013, str. 226). Ten vymezuje čtyři fáze:

1. fázi promýšlení, plánování, aktivování;

2. fázi monitorování činnosti a sebe sama;
3. fázi kontroly a řízení

4. fázi reflexe po skončení činnosti a reagování na to, jak činnost dopadla.

Je zřejmé, že celý proces bude mít cyklický charakter: poznatky z reflexe

pravděpodobně opět povedou k zamýšlení se nad těmito postupy a nově
objevenými nedostatky a možnostmi jejich eliminace a celý proces se bude stále

opakovat. Předpokládáme však aktivního učitele, u kterého převládá tzv.
„spokojená nespokojenost“, tedy vědomí vlastních kvalit i kvalitně odvedené

práce, ale stálé vědomí faktu, že vždy je prostor pro zlepšení.

Uvedený model autoregulace se snaží nejen popsat dění, ale zaměřuje se také

na oblasti autoregulace. Vymezuje čtyři oblasti, které lze regulovat: poznávání,
motivace, jednání a kontext, v němž se vše odehrává.

Metakognice

Klíčovým pojmem autoregulace je metakognice. Rozumí se jím „jednak znalost
vlastních kognitivních procesů subjektu, jednak řízení těchto procesů učícím se

subjektem.“ (Simons in Švec, 1998, str. 39). Je to tedy komplexnější způsobilost,

která zahrnuje schopnost i dovednost učitele uvědomovat si vlastní mentální

34
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT