Page 9 - 2_studijní opora - modul 11

látek a účastí na pohybové aktivitě. Pozitivní školní zkušenost a její
prožívání je spojeno s vyšší celkovou životní spokojeností, přičemž

negativní školní zkušenost zase naopak s nižší životní spokojeností.

Obrázek 1 uvádí životní spokojenost dívek a chlapců v ČR, které na 10

bodové škále hodnotily svou životní spokojenost, kdy „0“ znamená
„nejhorší možný život“ a hodnota 10 představuje „nejlepší možný život“.

(HBSC, 2010)

Obrázek 1: Děti hodnotící svou životní spokojenost číslem 6 a více

Zdroj: HBSC, ČR, 2010.

Škola není jen místem, kam se chodí učit zdravé děti, nýbrž i místem, kam
se společně s nimi chodí učit děti chronicky nemocné. Laická úvaha říká,

že v řadě aspektů se musí lišit od svých zdravých vrstevníků – a přesto

jsou s nimi srovnávány jak ze strany spolužáků, učitelů tak i rodičů. Běžně

uvažovaným dopadem chronické a rekurentní bolesti u nemocných dětí
je absence nemocných dětí ve škole, zameškání učiva i situací, v nichž

se nacvičují nové dovednosti. Dle německého výzkumu nejčastější

důvody absence dětí a dospívajících jsou bolesti břicha (51 %) a bolesti

hlavy (43 %), méně s bolestmi zad (19 %). Další časté absence mohou být
z důvodu muskulo-skeletární bolesti nebo juvenilní revmatoidní artritidy.

Nejde však jen o zameškání výuky, ale také o doplnění učiva a

„dohánění“ spolužáků. Škola je po rodině druhým nejdůležitějším

prostředím pro socializaci dítěte, kde dítě hledá svou sociální identitu,

navazuje vrstevnické vztahy, zakouší sociálně-emoční situace, získává
kompetence důležité pro další život a učí se zvládat zátěžové situace.