Page 19 - 2_studijní opora - modul 6

činností a jejím reflektováním, dokud není dovednost internalizována buď jako
osvojená vědomost, nebo jako rutinní výkon.“ (Hartl, a další, 2010 str. 493)

Sebereflexe

Průcha a kol. (2008 str. 209) chápou sebereflexi jako „zamýšlení se jedince nad

sebou samým, nad svou osobností, ohlédnutí se zpět za svými činy, myšlenkami,
postoji, city, rekapitulování určitého úseku vlastního života či vlastního chování a

rozhodování v situacích, které jsou pro daného člověka významné.“ Sebereflexi
však lze podle Švece (1998 str. 114) chápat jako vnitřní dialog učitele se sebou

samým. V tomto pohledu jde o uvědomování si svých poznatků, zkušeností,

myšlenek a prožitků z vlastní pedagogické činnosti i z pozorování kolegů
v pedagogických situacích. Při tomto popisu dochází k popisu a analýze těchto

reflektovaných situací, k jejich hodnocení a následnému zobecňování zkušeností
a jejich aplikaci na podobné pedagogické situace.

Regulace

Regulaci bychom mohli vymezit jako „usměrňování, v biologii udržování stálosti

vnitřního prostředí organismu.“ (Hartl, a další, 2010 str. 493). Uvedené pojetí je
spíše „biologizujícím“, které klade důraz na automatické, mnohdy reflexivní
mechanismy a zákonitosti fungování lidského organizmu. Pro naše téma je však

podstatná vědomá, cílená a volním úsilím podmíněná regulace, tedy záměrné

usměrňování činnosti člověka. Regulaci bychom mohli chápat jako nadřazený
pojem, zahrnující jak regulaci druhých (např. učitelovy snahy regulovat žákovo

chování, prožívání, názory, postoje, vědomosti, dovednosti aj.), ale také
autoregulaci, tedy regulaci sebe sama.

19
Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT