Page 27 - 2_studijní opora - modul 6
P. 27

Zpětná vazba od žáků a studentů


                  Dnešní pedagogika nerozděluje již tak striktně aktéry pedagogického procesu
                  na subjekt (učitel) a objekt procesu (žák). Přesto se v praxi stále ještě můžeme

                  setkat s přesvědčením pedagogů, že názor žáka není příliš podstatný, neboť jeho
                  úkolem  je  podřídit  se  požadavkům  učitele.  Zpětná  vazba  od  žáků  je  těmito

                  pedagogy  vnímána  jako  nemístná  kritika  jejich  práce  a  snižování  jejich
                  odbornosti.

                  Je třeba si uvědomit, že žák je ten, kdo stojí v centru zájmu každého pedagoga.

                  A právě žák a jeho rozvoj je odrazem efektivity pedagogovy práce. Žák nemá

                  pedagogické vzdělání, neorientuje se v pedagogických teoriích a didaktických
                  zásadách, velmi citlivě však vnímá pedagogovo počínání a jeho dopad na sebe

                  samého. Intuitivně hodnotí činnost učitele a vysílá k němu mnohé podněty, které
                  lze chápat jako zpětnovazební informace. Otevřenost pedagoga ke zjištěním

                  různého druhu je naprosto nezbytná, neboť to, co zjistí pozorováním žáků, nemusí
                  být vždy příjemné.


                  Zpětnou vazbu od žáků však lze získávat také řízeně, cíleně a systematicky. Nabízí
                  se  několik  podob.  Rozbor  žákovy  práce,  který  učitel  provádí  pravidelně  jako
                  součást hodnocení žáka, poskytuje základní informace o efektivnosti učitelovy

                  práce a dopadech na žákovy vědomosti a dovednosti. Další možností je řízený

                  rozhovor,  jehož  cílem  je  získání  zpětné  vazby  od  žáků.  Zde  je  důležité  zvolit
                  vhodnou formu. Z charakteristik konkrétní skupiny žáků i ze specifických cílů, které

                  bude  učitel  rozhovorem  sledovat,  vychází  volba  individuálních  nebo
                  skupinových rozhovorů. Je také třeba promyslet formulaci otázek. Ty by měly být

                  otevřené, neutrální (nesugestivní – neměly by skrytě vybízet k určité odpovědi) a
                  měly  by  dostatečně  motivovat  a  podněcovat  žáka  k odpovědi.  Vhodná  je

                  neformální  atmosféra  polostrukturovaného  rozhovoru,  při  kterém  má  učitel
                  připravenou základní „kostru“ (strukturu) rozhovoru, nikoli však konkrétní otázky.

                  Kyriacou (2004 str. 144) zmiňuje také možnost požádat studenty, aby si vedli deník



                                                                                                     27
                                             Od začátečníka k mentorovi (podpůrné strategie vzdělávání učitelů ve Zlínském regionu)

                                                                             Projekt Fondu vzdělávací politiky MŠMT
   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32